Anděl?

Visím vzduchem nad propastí,

ruka svírá větev stromu.

Kolem Anděl letí k tomu.

Nese věčnou spásu,

nebo věčné zatracení.

Ten Anděl

bude jistě tím posledním, co na světě uvidím.

Jistě skončím...

...Buď Andělem navždy posedlý,

neb na dně díry mrtvý.

Jedna ruka drží větev,

druhá silou nevládne.

Vím, že nezbývá, než se pustit...

...a zachytit se za křídlo

jediného Anděla.

Dlouhá doba, snad není pozdě.

Rozhodnu se riskovat.

Vždyť vlastně nemám co ztratit.

Může to být poslední rozhodnutí,

ale pořád lepší než jen tak viset.

Slábnu, pouštím větev, skáču,

Anděl mě hned zachytne.

Jen však proto,

aby mě sám mohl shodit

dolů do propasti.

Žádný anděl, ale

Žena posedlá silou ďábla

a ďábel posedlý ženskou krásou...

Nemám rád bolest,

a pravda ta bolí.