Až na krev

V tom se rozrazily skleněné dveře a mrazivý vítr řadící venku na chvíli pronikl do hospůdky. Ve dveřích stála překrásná, vysoká bruneta s jasně modrýma očima. Atmosféra se změnila. Z dívky vyzařovala neskutečná energie, která zničehonic naplnila celou místnost. Jeden z popíjejících studentů se nevědomky zasekl uprostřed věty, jak na ni zíral, ovšem téměř nikdo to nezaregistroval. Pozornost ostatních byla zaměřená stejným směrem. Vše trvalo jen okamžik, ale atmosféru v hospůdce to změnilo. Vše jakoby najednou bylo živější, veselejší. Jediný kdo působil, jakoby se nic zvláštního nestalo, byl Patrik. Za ty dva roky co s Terezou chodil si zvykl na to, jak dokáže působit na lidi.

Dívka se rázným krokem, doprovázeným klapáním podpatků, rozešla do nitra hospůdky. Po cestě si sundala pletený kulich a pohodila hlavou tak, že se jí dlouhé kadeřavé vlasy  rozpustily podél celých ramen. Když spatřila Patrika, téměř neznatelně zaváhala ve své rázné chůzi. „Sluší jí to. Aspoň nějaké dobré znamení“, pomyslel si. I tak mu bylo jasné, že to co ho čeká, bude nejtěžší rozhovor jeho života, který navíc bude muset vést on. A bude ho muset vést dobře. A vůbec nevěděl jak. Připadal si jak kdyby ho posadili do Formule 1 pár sekund před startem a on musel vyhrát Velkou cenu Monaka,  hledaje řadící páku.

„Ahoj, ujel mi autobus promiň“, pronesla Tereza svým na poslech příjemným hlasem. Ale ať se snažila sebevíc, nedokázala v něm zakrýt lehkou nervozitu.

„Ahoj, v pohodě, Míra mi tu zatím povyprávěl o včerejší akci. Vrátil se Pepik a rozjel tu solidní rumovou smršť“, povídal naoko vesele Patrik.

,,Jo, zaslechla jsem, že se nad Suchdolem zase stahují rumová mračna. Ten punkáč si nedá pokoj co?“ pronesla s úsměvem Tereza.

,,Nedá. Zítra jdeme pokecat na Céčko, prej má něco co musím rozhodně ochutnat“, odvětil Patrik

,,No neblázni, vždyť s Pepikem jsme vždycky razili na pivo nejdřív po týdnu, kdy už byl jakž takž urumovanej a bylo to bezpečný. Tohle nemůžeš přežít. “, pokračovala už uvolněněji Tereza.

,,Výzva přijata“, mrknul na ní usměvavě Patrik.

Pak zavládlo ticho. Dívali se na sebe a věděli, že jeden z nich musí začít.

O TÝDEN DŘÍVE

 ,,Ty vole ona je ti nevěrná s nákym polo buzíkem a ty to chceš snad ještě zachraňovat ne?“ málem křičel Johnny R. na Patrika. Jmenoval se sice Honza Rymeš, ale už od první hodiny angličtiny ve druhé třídě mu nikdo neřekl jinak než Johnny R. Seděl na podlaze uvrtaný do pohodlného polštáře. Naproti němu seděl Patrik, který zrovna natahoval z vodní dýmky.

,,Kámoška ho zná a je to fakt vocas, vlasy do patky, barva pochcaná sláma, růžový triko s krokodýlem a navíc si hraje na děsně citlivýho a vnímavýho. Terka si mu prej postěžovala, jak má ráda muzikály, a že ty už jí nikam nebereš. A hádej, kde byli předevčírem? Na Krysařovi ve Fantastice. Taky si jí prej vždycky sliboval, že jí naučíš fotit s tou tvojí zrcadlovkou, ale neměl jsi čas. A překvapení, náš Kuní ksicht vzal foťák a vytáhnul jí do ZOO“, chrlil ze sebe Johnny R. „A to si stejně chce náš malý Enrique Iglesia jenom užít s takovýmhle prvotřídním kusem, potvrzeno od Nikoly a Andreji“, zakončil Johnny R. vítězoslavně. Patrika nikdy nepřestala fascinovat Jonnyho schopnost být stále obklopen a informován dívkami. Kamarádky, kamarádky s benefitama, přítelkyně, kolegyně, spolužačky - ten člověk dívky zkrátka přitahoval a Patrik si byl jist, že by si dokázal vytvořit svůj malý harém i v armádě nebo Modré ústřici.

,,Takže koukej sebrat koule, zbytky hrdosti a skonči to s ní. Dva roky spolu je ažaž, trochu si posmutníš, ojedeš deset jinech aby ses z toho dostal a bude zase dobře. Vidim jak seš z toho pořád špatnej. Hlavně ať tě nenapadá s ním soutěžit, má to už na háku. Aspoň zas budeme moci zas vyrazit na pořádnou akci jako dřív.

„Vždyť chodíme pořád na nějaký akce.“

,,Jo a kdy jako?“

 ,,Měl bys míň hulit, nepamatuješ minulý pátek?“

,,Jojo, jasně, ale s tím tvým snubákem na prstě se držíš vždycky strašně při zemi a je s tobu prd sranda.“

,,Není to snubák, je to obyčejný prstýnek - dárek, a pokud si dobře vybavuju tebou otagované fotky na FB, děkuji mnohokrát, tak jsem skončil s Pepou v objetí a pak ho pozvracel.

,,No joo, ale měl si skončit v objetí a pak pozvracet tu roztomilou bloncku co tam z tebe byla celá vlhká. Teda dokud si neprohlásil, že by to neklapalo, a že do trojky RUM, Pepa a ty by se už stejně nevešla.“

Oba se museli začít smát. Parik ale věděl, že i když Johnny R. toho namluví hodně, v jednom měl pravdu. Nemohl s Debílkem soutěžit. Věděl, že jsou spolu asi měsíc. Ovšem krizi ve vztahu s Terkou měl už o mnoho týdnů déle. Jakoby něco vyhaslo, přestali spolu chodit na akce, když se viděli většinou se jen hádali, a kdy spolu naposledy spali Patrik už radši ani nepamatoval. Tereza se do Don Chuje  zamilovávala a on nad Patrikem získával převahu. Ten blbeček jí dával všechno, čeho měla od Patrika nedostatek – cit, pochopení, nové zážitky, vzrušení z něčeho neobjeveného, emoce. Vlastně s Terkou byli už jen ze setrvačnosti nebo kvůli společným kamarádům, Patrik ani nevěděl.  Možná měl Johnny R. pravdu. Možná opravdu dospěli do konce a teď je nejlepší čas to skončit. Venku čeká spousta dalších super bab, spousta akcí a nový zážitků. Proč se trápit, když se může jít bavit a starosti hodit za hlavu.

Patrik se zamyslel. Přemýšlel dlouho, a když skončil, vytáhnul mobil a napsal Tereze, že se s ní chce sejít a promluvit si. Že ví, že nemá moc času, ale že je to pro něj moc důležité.

ZPĚT NA JIHU

Pak zavládlo ticho. Dívali se na sebe a věděli, že jeden z nich musí začít.

Seděli naproti sobě, to dusivé mlčení je pohlcovalo a atmosféra houstla každým okamžikem. Dívali se zpříma do očí a napětí mezi nimi bylo téměř hmatatelné. Ve vzduchu lítalo tolik energie, emocí a nejistoty, kterými by producent Ordinace dokázal naplnit všech 837 dílů, a ještě by mu zbylo na druhou sérii.

Patrik se pomalu nadechl a začal hovořit. Klidně, pomalu, nepřestával se při tom dívat Terce do očí. Stálo ho to hodně energie.

,,Za poslední dobu se dost změnilo. Vyhaslo to mezi námi. Skoro se nevídáme, když už tak se spíš hádáme, než povídáme. Nabízí se jednoduchá možnost jak z toho ven.“

Terka téměř neznatelně přikyvovala. Patrik se nadechl a pokračoval.

,,Hodně jsem o tom přemýšlel a vybavilo se mi mnoho krásných vzpomínek a spousta chvil, kdy nám spolu bylo dobře. A uvědomil jsem si, že tě nechci ztratit. Moc pro mě znamenáš a já nechci zahodit vztah s takovou skvělou holkou. Vybavilo se mi, jak jsme si poprvé nesměle propletli ruce, když jsme seděli v čajovně, pomalu se k sobě přiblížili tvářemi, já zavřel oči a políbil tě na tvé horké rty. A když jsem je otevřel a na místo facky viděl tvůj rozzářený pohled, věděl jsem, že to oba cítíme stejně. Vzpomněl jsem si, jak si vrněla blahem, když jsem ti masíroval záda nebo jak tě potěšila i ta nejmenší kytička co jsem ti dal. Jak jsme se vyřádili, když jsem tě učil na windsurfu a večer jsem ti obkládal a foukal rány v hospůdce. Viděl jsem znovu, jak jsi mě poprvé představila svým kámarádům, se kterými jsem se moc rád bavil, jak jsi mi usnula na následný akci s hlavou v klíně a já tě ukládal do postele. Jak jsme si dali ten nejdelší a nejsladší polibek o silvestrovské půlnoci, nebo jak jsme seděli večer u ohýnku a ty ses ke mně tulila,“ pokračoval  už ne s takovou lehkostí Patrik. Vše mu to znovu lítalo před očima.

Na chvíli se odmlčel a lehce sklonil hlavu. Pak se napřímil a začal znovu pomalu hovořit.

,,Mrzí mě, že jsme takových chvil neprožili více. Nemám chuť teď všechno vzít a roztrhat, zahodit kus života, protože i přes nějaké nesnáze to bylo nejkrásnější období mé existence a budu na něj vzpomínat celý život. Nechci tě ztratit. Prožili jsme spolu spoustu krásných chvil, bylo nám spolu krásně a nechci to všechno jen tak lehce hodit za hlavu a nedat našemu vztahu druhou šanci. Mám o tebe obrovský zájem, moc pro mě znamenáš. Jsi skvělá holka a nechci se tě vzdát.

Patrik byl v tu chvíli vyčerpaný až na krev. Vydal ze sebe vše. Nebyl schopný pokračovat, hrdlo mu ztěžklo a nedokázal ze sebe dostat víc. Ještě nikdy v životě nemluvil tak otevřeně, emotivně a upřímně.

Tereza seděla jako opařená. Měla za to, že dneska to už skončí, dohodnou se na kamarádství a bude po všem. Místo toho tam teď seděla, ponořená ve vzpomínkách na vše krásné co s Patrikem prožila a se slzami na krajíčku z toho, co jí právě pověděl. Uvědomila si, že Patrik jí není lhostejný, tak jak si poslední dobou vsugerovávala. Najednou cítila, že to pouto mezi nimi se jí vůbec nechce trhat, že to mezi nimi nebylo vůbec špatné. Nechtělo se jí začínat jinde a znovu, i když věděla, že by lehce mohla. Chtěla být s ním. Nemohla však ze sebe vydat ani hlásku, měla tolik pocitů, které ze sebe chtěla dostat, ale nedokázala se ani v klidu nadechnout k tomu něco říct. Nešlo se přece tak lehce vrátit, takhle se to nedělá.

Patrik viděl co se děje a tak z posledních sil navrhl, že se půjdou projít a změnit trochu prostředí. Tereza jen kývla, oba se oblékli a vyšli ven před JIH. Jen co vyšli ven, opřel se do nich mrazivý vítr a z oblohy padající déšť. Otočili se čelem k sobě a lehce se dotýkali špičkami prstů. V tom to Tereza nevydržela, padla mu kolem krku a začala potichu vzlykat. ,,To víš že tě pořád miluju ty pyškote“ šeptala potichu polo  brekem, polo úsměvem.

,,Vím. Jak jinak bys to se mnou taky vydržela“, zašeptal jí do ouška Patrik potichu a s lehkým úsměvem.

Stáli tam takhle mnoho minut, svět jim padal na hlavu, byli přitisklí tělo na tělo, ruce pevně propletené v prstech a bylo jim krásně. Okolo procházející lidé je jen s úsměvy pozorovali. Po chvíli se od sebe odlepili a ruku v ruce se vydali směrem k zastávce. Měli si hodně co říct…