Princezna z plakátu

Když jsi ji poprvé uviděl,
tam v protějším rohu stát.
Její blízkost všem jsi záviděl,
moc sis přál jen trochu ji znát.

Netroufal sis ji oslovit,
jako by ses těch krásných očí bál.
A i když sis moc přál s ní promluvit,
pořád ses na ni jen smál.

Byla to ona, kdo odvahu měl,
přišla a chtěla naučit kulečník hrát.
Na ten večer dávno jsi zapomněl,
ale tenkrát měl jsi chuť tancovat.

Ta říjnová noc byla dlouhá,
stejně ses příliš nevyspal.
Ráno na polštáři jako vzpomínka pouhá
vzkaz , abys ji už víc nehledal.

Těžko se ale zapomíná,
na toho, koho už jsi jednou líbat směl.
Stačilo jen pár nocí a litrů vína
a tys ji ještě jednou vidět chtěl.

Znovu tam v onom rohu stála,
marně ses na ní zkoušel smát.
Něvěděl jsi, že se jenom bála
toho, co všechno mohlo se stát.

Nechápala, že by ji ještě někdo milovat chtěl,
bála se, že bude znovu smutná.
Netušila, proč by jí kdo hezká slova říkat měl,
nechtěla víc poznat, jak hořce láska chutná.