Slzy

Stojím v propasti beznaděje,
uprostřed řeky plné horké lávy
z které vede jediná cesta.
Ponořit se a proplout
pod celou hořící vrstvou.
Svými myšlenkami se vznáším
mezi černými mraky mojí duše
a snažím se najít otvor,
kterým bych proplula pod
vroucí lávou.
Dýchám sirné výpary
a popílkový vzduch.
Nade mnou se uzavírá kruh,
který na uhel spaluje mou
už beztak černou a mrtvou
duši.
Chtěla bych se stát rybou
abych mohla proplouvat
mezi Tvými náladami.
Ukradl jsi mi duši
a mé tělo spaluje vodopád
Tvých slz, které nejsou první
Tvou lží...