Větru a dešti neporučíš

Když jsem si přečetla zadání téhle práce, zarazila jsem se. Tenhle slogan jsem přece už někdy slyšela? Už si vzpomínám, dědečkovy repliky: No jo, to bylo pořád poručíme dešti větru a takhle to dopadlo. Jako že byl někdo moc přesvědčený o své moci a šeredně se zklamal. Je hloupé chtít zkrotit přírodu, myslet si, že já jsem člověk a kdo je víc? Kolikrát nás už tahle vznešená dáma přesvědčila, jak strašně se mýlíme. Kolik vyspělých civilizací samo sebe přesvědčilo, že poručily přírodě, že je příroda poslouchá. A jak málo stačilo k tomu, aby během hodin, dnů či měsíců nadobro zmizely z povrchu zemského….. Pompeje, Knóssos, Atlantida. Ale nechoďme do historie! Kolik sebevědomí měli Číňané, když krotili své řeky a vytvářeli obrovské vodní nádrže. Kolik to stálo peněz, času, lidské práce. A příroda se jen schovívavě pousmála jejich snažení a obrovskými záplavami všem lidem připomněla, jak jsou malí a nicotní oni i ty jejich stavby století a tisíciletí. To si člověk – který tu žije pár tisíc let - neuvědomil, že se postavil proti něčemu, co se utvářelo a formovalo miliony a miliardy roků? Podívejme se na vyspělé Japonsko se všemi jeho vymoženostmi. Bohyně Kálí se v podzemí jen 2 minuty natřásala a škody se počítají na biliony. Škody materiální, o těch ekologických ani nemluvím.

Nepodceňujme přírodu a nepřeceňujme význam a schopnosti nás, lidí. To jsme se nenechali dějinami dostatečně poučit? Snažme se respektovat zákonitosti přírody, nesnažme se ji stále ovládat a přetvářet k obrazu svému. Ona nás stejně neposlechne a udělá si, co bude sama chtí.t. Snažme se jí spíš porozumět a pokorně se skloňme před její silou. Ona si to totiž zaslouží a my nic jiného ani udělat nemůžeme.