Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJeště nevím...
Autor
Greenbag
„Co to sakra děláš?“
Michaela rozevřela dlouhé tmavé řasy a vykulila na Richarda oči, které byly tak temně modré, až se zdály fialové. Zamilovala se do tohoto muže hned první den, co ji přivítal v novém zaměstnání. Bylo ji tehdy 21 let a celým srdcem doufala, že Richard bude její city opětovat…
Chtěla na sebe upozornit a upoutat jeho pozornost, když nasedala do auta, kterým měli odjet na dvoudenní pracovní schůzku do hotelu v Železné rudě na Šumavě. Potlačila svou pubertální nervozitu, rozpustila si své dlouhé hnědavě kaštanové vlasy a svlékla se do lehkého lehce průhledného trička,pod kterým se rýsovala její pevná ňadra a nervozitou vztyčené bradavky.
Že Richard není muž, za kterým se vyplatí běhat, pochopila velmi rychle. Musí počkat, až za ní přijde sám – jakkoliv je její životní láskou a ona se rozechvěje touhou pokaždé, sotva ho spatří…
Stál u vozu, do kterého nastupovali. V horku časného ráno si sundal sako lehkého obleku. Měl bílou košili, na krátko střižené vlasy barvy melasy, které na slunci zlátly, a pronikavé modré oči schované za tmavými slunečními brýlemi.
Tón jeho otázky a lehce roztřesený hlas vycházející ze rtů dokonale vykrojených úst jí jasně řekl, že je lehce rozhozený a že se mu malá ukázka ženské svůdnosti více než hodně líbila.
Richard měl ve zvyku ji přehlížet a jednat sní jako s otravným děckem, případně ji rovnou okázale ignorovat. Jenomže ona hrozně chtěla, aby v ní viděl přitažlivou ženu…
„Co bys řekl, že dělám, Richarde? Je horko.“ Usmála se, provokativně se protáhla a prohnula útlá záda. Při tom pohybu opět Richarda přiváděla do rozpaků. Nemohl od ní oči odtrhnout. A to ona chtěla.
„ To vidím, hergot.“ Tiše hlesl a nastoupil do automobilu.
S mírnou provokativností si na tričku rozepnula knoflíček u límce a dodala.
„A navíc je cesta dlouhá a já bych ráda nachytala trochu bronzu. Doufám že ti to nebude moc vadit ?“
Čekaje na odpověď se na něj otočila a pousmála se.
Bylo na něm vidět, že je z ní čím dál víc nervózní.
„Když mě to nebude moc rozptylovat tak klidně.“ Pousmál se na ni…
Nastartoval auto a vydali se na cestu plnou překvapení a očekávání.