Já, Vášeň

Další na řadě. Pro mě už spíš stereotyp než nové zážitky. Posednu někoho, jsem jeho druhá kůže, či spíš – jsem hodně pod kůží. A pomalu je blázním. Dělají v mém jménu ty nejšílenější věci. Někdo mi říká inspirace, někdo láska. Ale vždycky se mýlí. Když už je čas ho pustit, oddechnu si. On také. Ale pak říká, že se nudí. Blázen. Občas se ho ale nedokážu vzdát. Své oblíbence dlouho neopouštím. Nedovolím nikomu mi je vzít. To je raději sama zničím! Pomalu ostřím otáčet v jeho ranách, s úsměvem. Já to přece dělám z lásky! On mě jen nevěřícně sleduje, v ten čas mě dokonale pozná. Jeho rudá krev se pomalu mění v hnědou a s ní chladnu i já.