Píseň náhodných setkání

Každý někdy potkal někoho, koho "asi" nechtěl potkat, ale stalo se....

 

PÍSEŇ NÁHODNÝCH SETKÁNÍ

 

Po ulici přejel strach,

úzkost jež pokryla má kolena.

Hlavu vzepřít a mysl podepřít,

po ulici kráčet dál.

 

V ulicích zněla hudba,

hrála a vykřikovala z trombónů.

Pozadí tvořila marné situaci,

kdy já – plaché zvíře,

svého lovce potkala.

 

Tužba všemu předchází,

a za sebou si vede onen strach.

Mráz pokryje zátylek,

chvění prochází se po dlaních

a zorničky tikají vteřiny.

 

Plaché zvíře strnulé,

stojí, hledí na pána.

zrak vede si pán na vodítku.

Srdce laňky buší na dvířka komor,

Dveře raději snad neotvírat.

 

A ten onen strach,

se náhle ztratí opodál.

Padne ze vás vše,

co v ten moment byly jste vy.

Již nikdy - prosíte,

ale po čase, znovu zatoužíte.

---