Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Z plaveb

15. 05. 2011

170

Autor

bod87

Nebe hřmělo a bouřilo, ze svých hůr děsilo, mravence i mě. Vypadalo to, že nepřestane tůně plnit do doby, než oceány z nich budou a pestrobarevné mušle se odrážet v slunce začnou. Nenechat nic náhodě a vor postavit a v něj své já dát a pojmenovat.

Voda po kotníky, pás, po bradu. Nedalo se nic dělat, jen plout v dál, nekonečno. To slovo mám rád, ale v jiných spojeních.

Netrvalo to dlouho a přístav pro mé srdce na obzoru stál, něco jako vodní svět pro Kevina Costnera. Neobvyklé uvítání zde, tráva do oka a chléb s pomazánkou, jak jinak než rybí. Bylo tu nádherně. Ale netrvalo to dlouho a já nucen byl opustit tuto vodní říši, snad jsem ji něčím pobouřil, odradil či ona vyhostit mě chtěla. Nebyl jsem připraven, teď už to vím.

Plavil jsem se se svým chtíčem mnoho lun, nespočítaje na osmi prstech a dvou palcích. Potkával jsem i jiné přístavy, ale nybyly samé jako ten prví, nebo právě byly samé ,nevyjímečné, omšelé, od sebe k nerozeznání.

Jednou oblaka se otevřela, myslím, byl to pátek ten den a s větry společně,zpívaly se písně falešné. Já tomu chtěl a někdo jiný zcela jistě též, že přístav chtěný předemnou tu stojí, brány otevírá, ústa svá s nimi.

Jenže tentokrát jsou to jiná těla a jiné pocity, mnohem hlubší, krví se rvoucí na povrch. Už to nejsou jen řeči, ale činy, ne představy, ale fakta, ne sny, ale skutečnost v jahodovou vůni zabalena.

Není dalšího přístav, je podstata sama v níž věřím, klaním se jí.Už není kam plout, jen přístav a mé já!