Zelené oči

Zjasnělé studánky, dvě krásné oči,
zářivě měděných, vlasů vodopád.
Kolem tváře líbezné, vine se a točí,
nepřestává planout – ani tiše vlát.

Smutkem ztěžklé řasy, tiše bez pohnutí,
ztrácí v tichu nočním, slzu skanulou.
Co zelené oči trápí, kruší, rmoutí,
co rozveselí tvář, smutkem uvadlou?

Kdy zas rozžehne se a vše kolem zjasní,
plamen v těch hlubokých, očích zelených?
Kdy tvář uplakaná, zas radostí zkrásní,
a kdy zas se ozve, šťastný, čirý smích?

Tehdy až se v dálce, světlo rozbliká,
a až první hvězda, stříbrem rozkvete.
Pak se jiskra vrátí, ve studánky zhaslé,
potom, Oči Zelené, lásky, štěstí dojdete.