Bezejmenná přání

Přemýšlím o nesmyslech,

občas bych si přála slyšet jak schne déšť,

taje sníh,nebo rozpouštění ledu

nebo jak chutná vzduch když se ho dotkneš.

Nebo se posadit do mraků,

spatřit ten mráz,co mi běhá po zádech.

Potom se tajně schovat v tvých písničkách,

zahalit se do hávu not a akordů

a ty budeš mým houslovým klíčem.

Dej mi ten tón a rytmus

a já budu tiše hrát.

 A když se nechám zavřít do bonboniéry

nebudeš mít strach ochutnat?

Nebo jen tak vzít za ruku a vést do krajů,

tam,kde nemůžeš vidět ani včerejší

ani zítřejší den.

Ale co když jednou dohraju?

Co když praskne struna,

nebo zapomenu slova?

Co když přes jinou mojí píseň neuslyšíš?