APATIE

Xylofon právě celou dobu mlčí a vůbec se neprojevuje. Jen vždycky kývne na nějakou otázku hlavou v úvodu. Nic si nemyslí úmyslně, aby to na konci bylo překvapení a aby si tam člověk domyslel, co asi xylofon prožívá. Ale ta forma se mi asi nepovedla a vůbec to tak asi nevyznělo. Případně jste si do Xylofonovi nekomunikace domysleli jeho zapojení do plkání. Ale díky za zpětnou vazbu :-).

No, abych pravdu řekla, mně z textu právě nikde nevyplynulo, že je Xylofon vlastně jiný než ostatní. Vypadá to, že se zúčastňuje toho prázdného plkání, že takhle běžně existuje. Proto mi to přišlo z tvé strany jako zjednodušený pohled. Teď si uvědomuju, že je to možná tou čistě dialogovou formou vyprávění. Nikde nenecháš Xylofona něco si pomyslet, neprozradíš, jak se cítí, jestli se ho nějaká poznámka dotkla, jestli ho to už nudí a podobně. Čtenáři to má asi všechno dojít až v závěru, což není špatný nápad, ale na mě to zapůsobilo jako příliš nečekaný obrat. Xylofon najednou vypěnil, kdoví proč, asi měl špatný den :-)

Díky moc za zpětnou vazbu! Mohla bys Janino trochu rozvést ještě ten můj povrchní pohled? Nevím, jestli jsem to úplně pochopil.:-) Pokusil jsem se psát o věcech, které sám dost vnímám a se kterýma se s Xylofonem identifikuji. Kritizoval jsem takový ten egocentrismus, rychlé odsuzování a plky skryté za povrchním přátelským chováním, které mě osobně jsou docela nepříjemné. Všichni se s Xylofonem baví, jsou hrozně přátelští, ale doopravdy se baví jen o sobě a nikdo neví, co Xylofon zrovna doopravdy prožívá(částečně se to načrtne až na konci). Na druhou stranu to není černobílé a ti lidé taky nejsou zlí, prostě jsou takoví. Ale nevím, jak to nakonec celé vyznělo.

Svižné dialogy, dobře jsi vystihl tu povrchnost, ty stále stejné řeči o ničem, jaké se vedou asi na každé škole. Jenže tvůj pohled na tom povrchu i zůstal. Ve skutečnosti takový Xylofon má svoje zájmy a koníčky a svoje lidi, na které se těší, a kecama o škole nežije. Aspoň doufám :-)

super.*