21. SUPERKOULE - duet Na lidovou notečku - dílo č. 5

Měla jsem manžela
doma zavřeného,
on jest mi upláchnul
do světa širého.
Do světa širého
v hospodě Pod doubkem,
tam ještě zahoukal,
tak co s tím holoubkem,
tak co s tím holoubkem?

Tohleto houkání
ti trpět nebudu,
jak ještě zahoukáš,
dostaneš přes hubu.
Přes hubu dostaneš 
a přes zadek k tomu,
abys pamatoval,
kdy se chodí domů,
kdy se chodí domů.

Já domů nepůjdu,
radši se urazím,
v hospodě Pod doubkem
deset piv urazím.
Já domů nepůjdu,
ty bys mě zavřela
zase do komory,
a to se nedělá,
a to se nedělá.

Koupil jsem si řemen
a s ním tě seřežu,
do naší komory
nikdy víc nevlezu.
Když sis koupil řemen,
do kalhot si ho dej,
sic ti s ním napráskám,
budeš celej modrej,
budeš celej modrej.

Ženo má, ženuško,
smiluj se nade mnou,
když jsem k vám chodíval,
byla jsi tak jemnou.
Jemná jsem bývala,
ale už nebudu,
tak šup do komory,
nedělej ostudu,
nedělej ostudu!