Ontologické myšlenky Zdeňka Neubauera.

Zdeněk Neubauer se ve svém textu O povaze bytí věnoval především vysvětlování objektivity a subjektivity. Podle autora je subjektivita nejpřirozenějším a též nejpůvodnějším lidským prožitkem, protože je to náš osobní pohled na svět, přes který prochází veškeré lidské poznaní. Poznat znamená tedy spojit si zkušenost s vnitřním neboli subjektivním světem, který má každý odlišný. Z toho vyplývá, že veškeré lidské poznání jsou  subjektivní zkušenosti.

Toto tvrzení ale nepopírá existenci objektivity. Člověk objektivitu nevnímá. Objektivní fakta si zařazuje do subjektivní knihovny zkušeností.

Když veškeré lidské poznání je subjektivní, jak tedy objektivity docílit? Jak rozeznat objektivitu od subjektivních nečistot? Scientizmus, který věří, že je možné objektivně poznat svět, rozeznává vědce od normálního smrtelníka právě tím, že dokáže subjektivitu oddělit od objektivity. Já osobně si myslím, že objektivita existuje pouze na základě důvěry k autoritě, které se v určitém oboru pohybuje již delší dobu a nasbírala již mnoho zkušeností. Na  fakt se nahlíží jako na objektivní tehdy, pokud se důvěřuje autoritě, a zároveň i jejímu tvrzení.

Autor dále vysvětluje, že objektivita má smysl pouze v určitém paradigmatu. Jakýsi vzorec myšlení, který je nadčasový. Jakmile se ale vyčerpá, nahradí jej nové. V novém paradigmatu se ale na věc bude nahlížet jinak, než ve starém. I když je pohled na věc velice rozdílný, v obou případech je objektivní.

Já osobně věřím v existenci objektivity. Člověk ji ale nevnímá, díky okamžitému spojování se subjektivní knihovnou zkušeností. Subjektivita a objektivita spolu velice úzce souvisí, i když se navzájem vylučují, ale objektivita pouze poletuje mezi námi, protože subjektivní bariéra ji nikdy nepustí do naší mysli.