Útěk

  Bylo chmurné ráno. Ze stínu sutin zbořeného domu vystoupil neklidně vypadající mladík. 

  Nešťastnou náhodou se zapletl s policií a byl tak neustále na pozoru. Ve skutečnosti nic neprovedl, ale jeden z policistů si na něj zasedl. Jistě zašel za mladíkovou matkou, a ona mu věřila pro jeho dobrou pověst. Johnny (tak se ten mladík jmenoval) měl navíc v minulosti určité potíže s rebelií. Jeho matka si teď myslela, že se z toho vlastně nikdy nedostal. Zašlo to tak daleko, že Johnnyho vyhodila z domu. Žil tedy na ulici a za svou skrýš si zvolil sutiny dávno zdemolovaného domu. 

  Jednoho dne se cosi přihodilo a policie se po něm opět začala vyptávat. Zdálo se, že na něho chtěl někdo něco hodit. Johnny věděl, že musí okamžitě zmizet. Toho rána naházel pár svých věcí do baťohu a opatrně se vytratil ze svého útočiště. Měl však rád jedno děvče a nechtěl utéct jen tak. Rozběhl se tedy na sídliště, kde bydlela. Příplížil se k jejímu bytu a zaťukal na okno jejího pokoje. Otevřela ho oblečená do pyžama. Překvapeně se podívala na Johnnyho a když viděla jeho ustaraný obličej, nervózně se zeptala: "Co se děje?" 

Johnny svižně odpověděl: "Claire, nemám moc času. Něco se stalo a jdou po mně."

  "Cože, kdo po tobě jde? Proč?" reagovala trochu vystrašeně. 

  "Není čas, musím zmizet!" Řekl Johnny naléhavě, zatímco se ohlížel kolem. Pak upřel svůj zrak na Claire. "Chci, abys šla se mnou," a vztáhl k ní ruku. Claire zprvu chtěla namítnout, ale neměla slov. Jen jí hlavou prolétávala spousta myšlenek. Johnnyho ze srdce milovala a stála při něm v každé situaci. Ale utéct pryč? Tak náhle? Co na to řekne její maminka? Má jí o tom vůbec říct? Na psaní dopisu možná taky není čas. Koktavě pak řekla: "N-nejsem ani p-pořádně oblečená." Johnny však naléhal dál: "Na to není čas! Musíme si pospíšit a zmizet odsud co nejdřív. Přijdou i sem, vědí, že spolu chodíme. Můžou tu být každou chvíli. Prosím tě, pojď!" Claire v hrudi bušilo srdce nahlas a rychle, dýchala jako s námahou a do očí se jí tlačily slzy. Všechno se událo tak náhle a přesto měla pocit, že se zastavil čas. Hleděla na vystrašeného Johnnyho. Nakolik chtěla být s ním, její nohy byly jako z olova. Byla nervózní. Konečně přikývla hlavou na souhlas. Popadla v rychlosti svůj baťoh, ve kterém měla pěněženku, mobil, pár tyčinek a mikinu. Podala Johnnymu svou ruku a on jí pomohl oknem ven. On ji pak pevně přitisknul k sobe a pošeptal jí do ucha: "Děkuju, děkuju moc! Já ti to vynahradím," a políbil ji na tvář. Spolu se pak dali do útěku. 

   Zbytek si pamatuji jen velmi matně na to, abych dokázala psát dál smysluplně. Pokusím se poskládat střípky k sobě a snad brzy napíšu poračování.