Tajemná ztráta sestry

  Tajemná ztráta sestry..                                                             

Když se Elli to ráno probudila, hned měla pocit, že se přihodilo něco strašného. V tom si Elli uvědomila co se vlastně stalo. Její sestra Andrea se už dva dny nevrátila domů. Odešla předevčírem ke své nejlepší kamarádce, že se tam budou učit matematiku a slíbila,že se okolo jedenácté hodiny vrátí domů.

Když,bylo čtvrt na dvanáct mamka se vypravila pro Andreu, ale tam jí oznámili,že vůbec nedorazila. Mamka se vrátila domů celá ustaraná, ale nadávala nic moc na sobě znát. Došla si uvařit kávu. Ale, nervozita jí začala zmáhat. Sedla k telefonu a začala obvolávat kamarády. Nikdo nic o ní nevěděl. Nakonec zavolala na policii. Ty dojeli okolo dvanácté hodiny v noci. Sepsaly výpověd, nakonec řekli :,, Počkejte ještě do zítra, však ona se ukáže, třeba je na zábavě.“ Znáte dnešní mládež. Běžte si lehnout, zítra bude doma. Došla si pro prášek na spaní a šla si lehnout.

 Elli se začala převalovat,věděla, že se sestra nezachovala zrovna nejlépe. Ale,přece se takhle nikdy nechovala určitě se jí něco muselo stát.Nakonec usnula. Zdál se jí divný sen. Viděla,svojí sestru utíkala lesem a otáčela se ,jako by jí něco pronásledovalo. Její výraz byl zvláštní,neuměla ho popsat, ale jediné co poznala v jejích očích byl strach zároven i bolest. V tom se Andrea zastavila, stála a pochvíli se začala otáčet, jak kdyby nevěděla kudy kam.

Zastavila a otočila se za sebe. Uviděla to neuměla to popsat , co to bylo, asi nějaké zvíře s pudy člověka. Najednou se Andrea začala svírat.

Elli to nevydržela, vykřikla ze spánku a nakonec se probrala. Protřela si oči a koukla na budík teprvé  čtyři hodiny pomyslela si. Sebrala se a šla do koupelny, opláchla si obličej,utřela. A chtěla jít za sestrou ,ale uvědomila si. Andrea nepřišla včera večer domů, ale chtěla se přesvědčit ,přeci třeba jestli nedošla. Otevřela dveře ,ale jen malinko,jen malým potůčkem tam vniklo světlo. Do tmy,která obklopovala vše okolo. Otevřela více a koukla na postel. Vtom na ní spadlo zklamání, Andrea tam nebyla. Došla k posteli a sedla si, začala vzpomínat na ty chvíle strávené spolu, asi po pěti minutách  si stoupla. V tu chvíli spadl na zem medvídek Bones ,začala brečet cítila smutek. Popadla medvídka a utíkala si lehnout do postele.

Začal na ní přicházet spánek, nakonec usnula s Bonesem v náručí. Uviděla zase Andreu tentokrát ležela u stromu , celá bílá kromě šatů, které byli černé a v ruce něco svírala. Víčka měla zavřené jako by tvrdě spala. Ale, nespala, byla mrtvá. Ale,co jí nejvíce dojalo měla na hlavě bílé peříčko.

V tom ucítila bolest, Elli se probudila. Na posteli leželo pírko také bílé, a kousek opodál medailonek. Okno bylo otevřené, přitom si byla jistá, že večer bylo zavřené. Podívala se znovu na budík bylo šest hodin. Vylezla s postele došla,do koupelny. Podívala se do zrcadla a tam uviděla Andreu. Otočila se, ale ona tam nebyla, řekla si :,, Je toho na mě prostě už moc.“ Převlékla se, a šla se nasnídat. Mamka seděla u stolu.Byla celá vyčerpaná, pod očima šedé kruhy. V ruce držela hrnek se svojí ranní kávou. Chtěla si jít nalít kávu, ale spadl jí na zem. Rozbil se na malé kousky. Chtěla ho posbírat, ale Ellí ji řekla :,, Já to uklidím.“ Mamka jí nato odpověděla :,, Děkuji Elli, musím jít na policii.“ Vrátím se až večer ,musím jít do práce, ohřej si oběd je v lednici. Sebrala se vzala si kabát a zavřela za sebou dveře do kuchyně. Ellí ji nikdy neviděla takhle utrápenou. Chtěla si jít nalít štávu. Jenže v tom ucítila pocit, jako by jí někdo ze zadu sledoval. Otočila se,ale nikdo tam nebyl. Odešla nakonec, do svého pokoje ,sedla si a začala přemýšlet.

Neví,co jí to napadlo vyskočila a šla pro medailonek. Vzala si ho do ruky a začala znovu přemýšlet, kde se tu vůbec vzal. Vždit patří Andre.Přemýšlela jestli to nemá přece jenom říct mamce ,ale rozhodla se proto,že jí raději nic říkat nebude. Pochvíli zapnula internet a nacvakala na klavesníci, pohřešovaní lidé.

Neví,co jí to popadlo, ale hledala pořád dál. Nevěděla co hledá, ale pořád hledá dál a dál. V tom se její myš zastavila nemohla pohnout z ničím. Uviděla dívku, která se pohřešuje už sedm let, a ztratila se v lese nedaleko jejích domu, ale nikdo jí od té doby neviděl. Jela dolů k informacím, nevěděla co hledá ,ale pokračovala stále pořád dolů. Najednou uviděla obrázek.Bylo to na místě kde se našla její kabelka na místě ještě ležela dvě pírka také bílá ,jako u Andrey kdy jí viděla ve snu.

Podívala se dále a najednou se šíleně lekla u jejích domu,kde tedka bydlí byli nalezeny dvě kostry. Ale,nikdy se neprokázalo,kdo to udělal. Ellí se podívala do dlaně, a uviděla tam medailonek. Vykřikla:,, Neboj se Andy,já tě najdu i kdyby si byla mrtvá.“ Uvědomila si  co to řekla, ona nemůže být mrtvá!! Nemůže !!

Začala brečet. Anny,já tě najdu. Zadívala se na monitor vtom uviděla Andreu,otočila se,ale ona tam nebyla.  Koukla na obrazovku a najednou jí zase uviděla. Najednou jako by k ní došla,měla černé šaty.  A na monitoru se najednou oběvilo, Ellí mám tě moc ráda, najdi prosím moje tělo, pomoz dalším holkám. A vtom zmizela. Ellí začala brečet, bylo jí,jí líto. Nechtěla ztratit svojí sestru. Začala přemýšlet, kde už viděla to místo ve snu.Nemohla si vzpomenout.

Když,bylo odpoledne šla si ohřát jídlo. Najednou se ozval zvonek,došla ke dveřím a vzala za kliku. Stála tam policajtka ,zeptala se:,, Jste Elli Westavjtova? “

Ano,odpověděla Elli. Mohla bych s vámi chvíli mluvit o vaší sestře? Ano,pojdte,dále. Kdy jste viděla naposledy svojí sestru? A kam,říkala,že jde?

Vyhodila ze sebe najednou policistka,sedla si do čalouněného křesla,a vytáhla si zápisník s tužkou a chtěla si začít zapisovat. Odpověděla:,, Viděla jsem jí včera,byla nachystaná,že se půjde učit k Sofii.A nakonec i odešla po domluvě z mamkou. Aha,a jak to že k ní nedošla? To nevím, vykřikla Ellí najednou. Policistka si schovala zápisník i tužku a zvedla se k odchodu. Otočila se a řekla, že kdyby jste měla nějaké otázky,tak my zavolejte.A šla ke dveřím,po minutě se ozvalo cvaknutí dveří.Věděla,že odešla.  Nevěděla co to na ní přišlo,ale věděla,že to nesmí nikomu říci,o té Andy. Určitě by si mysleli, že si vše vymyslela ,vždit jí,ale viděla jí tak jasně v tom monitoru. Přemýšlela a pak si uvědomila Andrea,byla i v té koupelně, jen nevěděla, proč se zjevuje jen a jen jí. Byla s toho smutná,chtěla sestru zpět. Šla si ohřát večeři. A zapnula si přehrávač. Když,uslyšela oblíbenou písničku její a Aný začala potichounku brečet. Slzy jí začali téct po tváři.Padali na její tvář jako dvě kapičky, padající rosy na stéblo trávy. A leskli se v září světla. Ale,bylo to pouze jen a jen na její tvář. Začala vzpomínat  na ty chvíle, kdy se z Andreou objímali. Měli se rádi i ve chvíli nenávisti, lásky ,přátelství.. A tyto chvíle najednou zmizeli, jako by jím je někdo vzal. S chvíle vzpomínání jí vytrhl něčí hlas. Ty seš pořád doma? Otočila se ke dveřím, a tam byla mamka. Celá utrápená, slzy měla v očích,ale nechtěla nic na sobě dát znát. Chtěla být silná před Ellí. Andrea se tu neukázala? Ne,odpověděla Ellí, ale snad se brzy ukáže,řekla to ,ale s pochybností v hlase.

Mamka jakoby to vycítila. A začala křičet:,,Ona se vrátí!“ Rozplakala se a otočila se ke dveřím, nakonec odešla i ke dveřím, nakonec odešla pryč s pokoje. Ellí věděla,že jí moc ráda.Rozhodla,se že jde nakonec spát. Umyla se a odešla do svého pokoje, popadla Bonese a zalehla do postele.Chvíli přemýšlela a nakonec usnula, Tentokrát se jí nic nezdálo.At,toužila jak moc chtěla,tak pořád nic.

Rolí se ráno probudila,bylo pod mrakem, Chvílemi slyšela jak kapky deště bubnují o parapet. Cítila se špatně, protože Andy tu pořád není. Ale,ona jí musí pomoci. Vstala s postele a podívala se na noční stolek,kam si večer položila medailonek. Medailonek byl celý,od krve.lekla se a šáhla opatrně na něj,ale krev byla čerstvá ,to znamená,že tu někdo byl. Ale,kdy? A kdo? To byli,otázky na které si neuměla odpovědět. Podívala se na ruce a ty byli celé od krve. Došla si je umýt do koupelny. Otevřela dveře a podívala se na zrcadlo. V tom,vykřikla na zrcadle bylo napsaný:,, I na tebe dojde!“ Kdo to napsal,šáhla na zrcadlo a bylo, také od krve.Koho,to je krev? Snad ne Andrey Popadla hadýrku, namočila jí do vřelé vody, ale nápis nešel smazat. Pustila kohoutek a znovu namočila hadýrku. Podívala se na zrcadlo a nápis, začal najednou sám mizet. To není možné, nemám snad halucinace. Uslyšela jak někdo jde nahorů po schodech. Slyšela blížící se kroky, které se stále více a více přibližovali. Otočila se a zpoza rohu vyšla její mamka. A řekla:,,Rolí co tady křičíš?“ Začala přemýšlet, co jí má říci, nakonec řekla:,, Ale,přeběhl tady pavouk po umyvadle:“ Aha,odpověděla mamka. Andrea nepřišla,dodala ještě, nečekala na odpověd‘ a otočila se ke dveřím. Vyšla z koupelny a zavřela za sebou dveře. Rolí se otočila zpět k zrcadlu. Podívala se na sebe,učesala se a oblékla. Došla dolů do kuchyně, sedla ke stolu a začala jíst snídani,kterou jí mamka připravila.A ani si nevšimla,že mamka odešla.

Po snídani šla do svého pokoje zapnula počítač a najela na stránku,kde byli napsaný informace, o té pohřešované dívce. Koukla na fotku a začala,přemýšlet odkud‘ jenom je to místo. Vždit‘ ho někde vyděla.Ale,kde? Kde,jenom? Nakonec zavřela stránku, a pustila si televizi,zrovna běželi zprávy. Najednou se objevila v televizi fotky Andrey. Hlásili,že se dva dny pohřešuje, zmizela nedaleko Westonu, kdo jí uvidí at‘ volá na policii i při menší informaci, kdy by jí jen zahlédli. Zprávy skončili a naskočili nudné reklamy.Ellí vypnula televizi a rozhodla se, že půjde chvíli ven. Oblékla se teple, aby náhodou nenachladla. Vyšla si do zahrady,větve stromů se prohýbali pod větrem. Na zemi bylo spadené ptačí hnízdo.Ellí,ho chtěla zvednout,když najednou v něm uviděla,to samé pírko jako měla na posteli a viděla i ve snu. Přece to nemůže být z ptáka. Hnízdo posadila na větev a šla si sednout na lavičku pod okno. Přejížděla hladké peříčko a pořád přemýšlela, kde se tu jen vzalo. Začala pozorovat malou sýkorku, která poskakovala po trávě sem a tam. Hledala malý hmyz,nebo semínka,kterýma by nakrmila své malé mlád’átka. Najednou prudce uskočila, něco zahlédla byla to černá kočka.Sýkorka vzlétla a uletěla na strom. Rolí si,také všimla kocoura. Zavolala na něj:,, Ronný!“ A kocourek se rozběhl za ním. Popadla ho do rukou a sedla si sním na lavičku,kde si byl ty uličníku? Už jsem myslela ,že si zemřel,  odešel si před dvěmi měsíci neznámo kam. A teprve ted’ka se ukážeš.Ty ,si, ale uličník. Ronny se usadil do jejího klina.Začal vrnět ,když se ho Rolí začala dotýkat, jeho kožíšku.

Drbala by ho i nadále,kdy by nezačalo jemně pokapávat, pochvičce se zvedl vítr,obloha se prudce zatáhla ze světle modré na tmavě hnědou a zachvěli,začalo i silně pršet,až kapky deště prudce naráželi do okna. Rolí utekla domů,prudce za sebou zabouchla dveře, do kterých zabíral silou vítr. Rolí vyběhla do svého pokoje. A koukla na kalendář, bylo 30.srpna, zítra my začíná škola ,uvědomila si. Rozhodla se,že si půjde nachystat věci do školy. Popadla jen penál a sešit,nacpala do tašky a zavřela. Začala,přemýšlet,co si jen vezme na sebe do školy. Kdyby tady byla. Andrea určitě by jí pomohla. Jenže,co ,ted’ka  když tu Andrea není. Otevřela skřín a začala se přehrabovat ve svém oblečení. V čem jen jít první den na novou střední školu? Ptala se, sama sebe. Po půl hodině, přece jen našla. Vezme si černou sukni se světle modrým přiléhavim topem. Ve kterém, vypadá neodolatelně. Rozhodla se ,že první den ve škole zaboduje.Sedla si na postel a vzala si rozečtenou knížku,kterou jí doporučila Andy.Ale,myšlenkami,bloudila pořád jinde, jen ne v knížce. Nakonec vyčerpáním usnula.

Večer se vrátila její mamka z práce. Volala:,,Ellí!“ Ale,ona se neozývala. Došla do kuchyně,ale lekla se toho nepořádku,Rolí ani nedala špinavé nádobí do myčky. Jídlo na oběd a na večeři nebylo snězené. No to snad nemyslí vážně,rozčílila se mamka, Ona,my tady z ničím nepomůže. Hlavně,že já chodím vydělávat do práce,abychom měli živobytí a ona nehne ani prstem. Tak to,teda ne! Vyběhla schody k jejímu pokoji. Chytla za kliku a dveře prudce otevřela.Ellí se lekla a sedla si prudce ze spánku. Lekla se mamky. ,,Co tu děláš ?“: zeptala se jí Rolí. V tom se podívala na hodiny,  které ukazovali půl deváté. ,, To my snad řekneš ty!“ : obořila se na ní mamka. Přijdu z práce a musím se hnedka rozčílit ve dveřích, protože si nic neuklidila ani to blbí nádobí. Ani sis jídlo vzít nemohla,vid? Přitom,tady vyvařuji,aby sis nemusela vařit sama. Na Ellí spadl smutek a zklamání, věděla,že se nezachovala dobře k mamce. Jinže tedka už nic nezmění. Vstala,došla k mamce,objala jí  a omluvila se jí. Mamka si jí přivinula k sobě a dodala :,, Tak ,at‘ se to příště neopakuje.“

,,Ano“: řekla Ellí a byla moc ráda ,že má někoho tady při sobě,o koho se může opřít a kdo jí pomůže. Mamka  nevnímala čas,jak rychle utíká až,když se podívala na hodiny zjistila,že je dvanáct hodin. Ellí,která jí spala na nohou opatrně položila na postel a přikryla dekou. Sama se zvedla,zhasla a šla si lehnout,do svého pokoje.

Ellí se zdál sen ,kdy uviděla Andreu stála naproti plakala. Po chvilce mlčení,promluvila :,, Ellí,dneska jdeš na novou školu,chci ti popřát hodně štěstí a měj oči na stopkách,více ti k tomu ,říci nemohu.“ Otočila se a zmizela.

V tu chvíli zazvonil budík,zaklapla ho a vstala. Oblékla se a šla se dolů nasnídat ,mamka právě vstala. Došla k Ellí, a oznámila jí,že pojede s ní autem,ale příště pojede autobusem, dnes jsem si vzala volno v práci. Okolo sedm hodiny vyrazily. Po cestě ani jedna nepromluvila.

Vyhodila jí před školou a ještě řekla:,, Hodně štěstí.“ Zabouchla za ní dveře a odjela. Ellí stala sama před velikou školou měla žlutou omítku a okna plastová. Nevěděla co má dělat,kam jít: kdyby tady byla Andrea určitě,by jí poradila kam má jít. Ale,ona tu není,nemůže tady stát. Všichni sháněli informace kam jít,jen  ona stála opodál a přemýšlela, co dále. Zazvonilo,podívala se na hodinky, bylo půl osmé a hodina má začít v osm hodin. Rozešla se ,a za ní se ozvalo:,, Prosím tě nevíš kam mám jít jsem tu nová.“. Ellí se otočila,a za ní stála menší holčina,  s černými vlasy oblečená jako emo. Ellí jí odpověděla:,, Tak pojd‘ semnou.“ Já jsem tu také poprvé a nevím kam mám jít. Přikývla, já jsem Anna,no a já jsem Ellí.Rozešla se a Anna se k ní přidala. Když vcházela dovnitř dětská na ní podivně koukaly,obzvláštně na Ellí. Anna se na Ellí podívala znova nejsi,náhodou ty ta sestra té pohřešované? ,,Ano!“ :odpověděla Ellí. Chceš,něco prozradit? ,,Ano.“: řekla Ellí. Jak,se tady ztratila ta holčina před sedmi lety ,byla to moje sestra, která se ztratila záhadně.Odešla večer z domu a už se nikdy nevrátila.Jen jsem našla na zemi bílé pírko. Ellí se zamyslela, vždit tohle našla také a ztratila se skoro stejně jako ona . Ellí nevěděla jestli jí to má říct,nakonec se rozhodla,že zatím před všemi bude potichu, co kdyby to byla lest.Ale,uvědomila si,že Andrea jí řekla ve snu:,, Měj oči na stopkách.“