sen o prchajícím

přepadlo mne včéra těžký deja vue

co nade mnou drží samoděržaví

už několik zlých let mávám neobvykle

jako pikolík -marně ovšem marně- plnou pistolí

vždy za jeho zády hodlám vystřelit

třeba už to příště jednou vyjde líp

sním o ráně hrdý nejen mírně tvrdý

taky plný vzteku

co se po ní jezdí půlrok na vozejku

když né rovnou satisfakci

chci mít aspoň spravedlivou --- satisfrakci

nedojídám srnčí bo tu cosi drnčí

běžím rovnou k sejfu obrněnou vilou

vidím toho skunka s maskou roztomilou

střílím zmáčknu střílím prásk a jednou ještě

teď už budem s kasou nekonečně šťastní

strhávám tu masku pomůžou mi kleště

je to --- můj syn třetí -a tentokrát- vlastní