Úvodník od autora Fabet Anal

Tenhleten úvodník, jak jsem to pochopil já, by měl sloužit k tomu, aby se náhodně přišedší nestal okamžitě odšedším.Pokud na to nahlédnu takhle, měl by dokonce náhodně přišedšího přimět k tomu, aby se ponořil. Očuchal, probádal a oblíbil si. Nebo aspoň nezatratil. Zalogoval se. Zalogoval a něco vložil. Například komentář. Spousty pokud možno pozitivních komentářů. Nebo dílo. Spousty pokud možno kvalitníchděl.

Tak tedy, pokud toto, náhodný přišedší, čteš, věz, že Písmák je idylickým místem střetávání lidí s vážným zájmem o litreraturu a kultivaci mezilidských vztahů. Všichni se tu máme rádi a fandíme si, umíme ocenit literární perlu stejně jako naprostý škvár. Prostě idyla.

Teď se hezky zaloguj a začni tu s námi žít. Dokud ti první kritik něco nepohaní nebo tě neurazí, budeš mi možná i věřit. Pak přijde logicky fáze deziluzí, zklamání a možná i prvního zrušení účtu. Nebo alternick. Přísaha, že Písmák už nikdy. A život bez Písmáka.

Většina autorů to ovšem nevydrží. Vrátí se a nějakým způsobem se s poměry zde smíří. Protože Písmák, přestože občas vypadá jako zoufalec v posledním tažení, i po těch čtrnácti letech od svého spuštění vykazuje jednu vlastnost, která není u internetových projektů v jeho věku obvyklá.

Žije.