Odloučení

Jsem pryč,

daleko v tlakové níži:

promočený poutník v dešti

chytající malé kapky Tebe,

co jenom pohladí po tváři,

sjedou po kabátě

a mizí v potocích včerejších dní. 

Jsem na dlouhé cestě k oceánu,

kde se všechny ty kapky potkávají.

Plavat neumím.

Loď je Samota,

co vyplula od břehů Ticha,

proto ji opouštím ve spěchu,

chvíli bojuju s vlnami času,

kdy jsem byl s tebou.

A přijde to smíření:

do plic se dostalo už moc tvé Úžasnosti

a já bezvládně klesám

do nitra Tvojí duše.