O duze

Sedím v kupé,

nechci na nic myslet.

Vlak s námi však tak hází,

nedokážu se ani dívat

do prázdna.

 

V hlavě mám stále jen

tebe.

Nebe

venku je plné hvězd.

Vzpomínám si na všechny

ty večery.

 

Vidíš, to je Orion,

říkal jsem ti

a přímáčkl své prsty

k tvým.

Sním,

jinak než ve snách

se k tobě nedostanu

blízko, jak bych si přál.

 

Možná i proto ti večer co večer

přeji sny z nejkrásnějších,

ve kterých se objeví duha.

Ano,

ta samá duha,

jež byla na obloze,

když jsem tě líbal

naposled.

 

Skotské báje vypráví o pokladu tam,

kde duha končí.

Chtěl jsem, 

abys ho šla hledat

se mnou.

Prý ho mám najít sám,

a tak nedělám nic

jiného.

 

Sním o duze,

vidím tebe.

Stojíš na jejím konci.

Duha je pomíjivá,

za chvíli zmizí

v zapomnění.

Snad již brzy.

 

Utírám kapky deště

na své tváři.

Ne, nelži!

To nejsou kapky,

ale slzy... 

---