Nenápadné vykradení jedné známé písně

Krev mi buší ve spáncích. Obličej mám stažený v křeči, srce jakoby mělo každou chvíli vyletět z hrudníku. Skoro nemůžu dýchat - je to zvláštní, normálně už v tomhle stavu chytám panický záchvat, dnes ale ne. Nedostatek kyslíku tak nějak sedí v tomu všemu. Výčitky, frustrace, strach, vztek. Prudkým pohybem hrábnu po tabáku a začínám balit x-tou cigaretu. Klouby na prstech mám trochu odřené a zkravené - asi z toho, jak jsem po půlhodinovém bloudění rozkopaným městem mlátila do dveří, které se nechtěly otevřít a pustit mě k bankomatu. Roluju, jenže ruce se klepou a papírek se trhá. Ucítím bolestivé křupnutí a až teď si uvědomuju, že jsem po celou dobu nutkavě vrzala zubama, z nichž jeden to právě odnesl. To je poslední kapka. Vyplivávám filtr - skoro přepůlený a nasáklý krví, zahazuju zničené cigáro. Tabák se rozletí po stole. Vstávám. Židle se vlivem prudkého pohybu rozkymácí a padá na zem. No a co. Jdu ke kuchyňské lince a zavadím o další židli, kterou taktéž shazuju. Ani teď to neřeším - můj cíl, totiž malý šikovný nožík, leží necelý metr přede mnou. Beru ho do ruky a utíkám do koupelny. Stoupnu si před zrdcadlo a dám se do díla. Zařezávám se co nejhlouběji. Cítím, jak čepel vrže o lebku. Krev mi stéká do očí, pak i do nosu a úst. Dýchá se mi ještě hůř a v puse cítím železitou pachuť. Nakřaplý zub se láme úplně a při pádu do umyvadla cinkne - to si však je domýšlím, protože moje hlava je plná skřípání ocele o kost. Bolest splývá v jeden celek. Přes rudou clonu začínám vidět pověstné hvězdičky. Ale neomdlím. Nemůžu, čeká mě ještě jeden řez. Stisknu nůž pevně v dlani a udělám poslední čáru. Chvíli stojím, nakláním se nad umyvadlem a nechávám krev stékat do něj. Dýchá se mi už volněji. Beru toaleťák a setřu krev z očí a obličeje. Nejen umyvadlo, ale i vana, zrdcadlo, ručníky a podlaha jsou od krve. Jsem to ale bordelář. Po další sérii utírání zkontroluju své dílo. Pousměju se. Jo, pamatuju se, že tenkrát mu to fakt moc slušelo. Na náměstí se už pomalu stmívá a já doufám, že právě někde někdo z okna mrská jistý hudební nástroj. Já si dopřála, co mě vždycky vábilo a vyřezala jsem si piču na čelo. I když je trochu nakřivo...