#2.5 Bozi

Kapitola dvou a půltá - Bozi Věděli jste, že nebe je jedna velká čajovna? Proč tomu tak je? Stvořitelka tak chtěla. Bohové sedí na roztroušených polštářcích, ti výše postavení na podiu a čaj jim roznáší sama Enethen. Vzduch prosycuje krajka kouře vodní dýmky, hraje uklidňující hudba. Enethen tančí mezi svými dětmi, tu dolije, tu zapálí vonnou tyčinku, malá křišťálová sklíčka jí cinkají v uších a háží po jinak ztemnělé místnosti barevná prasátka, která blýskají vlastním světlem. Pravda, mnozí by si dali pivo a zapálili si, ale Enethen řekla, že nebe bude vypadat takto a stalo se. „Tak co si dneska zahrajeme?“ „Dal bych třeba Talisman.“ „To jsme hráli včera.“ Pár bohů se po očku kouklo na Enethen, houpaly se jí na krku všemožné amulety, téměř všichni tam poznali ten svůj. Bylo těžké s ní cokoliv hrát, protože stvořitelka vždy poupravila časoprostor ku potřebě své a ku výhře své. „A co na osud?“ Zavládlo ticho. „Na to jsme přeci už dlouho…“ To už jedna nižší bohyně nevydržela a povstala. „Zase se jí budem plíct do života? Není vám to už trošku blbý?“ „Jak blbý?“ Enethen se podivila, „Jsme jejich bohové, oni jen lidé. Jasně, naše děti, ale to nás ještě víc opravňuje si s nimi dělat, co se nám zachce, no ne? Dobrá, zahrajeme si. Každý si promyslete svůj návrh, dáme si další kolo čaje, pak každý ten svůj geniální nápad představí a obhájí před ostaníma a pak se bude hlasovat. A abyste neřekli, že jsem suchar, budu hrát taky.“ Dav bohů nesouhlasně zahučel, když se ale nikdo nezmohl na konkrétní protest, Enethen zašla zapnout rychlovarnou konvici.

#

Bozi se na chvíli přestali hádat a vzhlédli. Ne, že by je k tomu přimělo stvořitelčino charisma, jako spíš křišťálový zvonek v jejích bílých prstech, který jim rval uši. A sama Matka příroda promluvila: „Tak dost štěkání, robátka moje. Jdem na to. Koukám, že se tu sešlo pár návrhů, tak sem s nimi. Předejdeme případným přím a stanovíme pořadí přednášejících…bude to dle pohlaví – začínat budou ženy, a podle abecedy – takže začínám já…“ „A neměla bych v tom případě začínat spíš já?“ vmísila se do stvořitelčina monologu Aurora. „Ehm…ne. O pořadí rozhoduje i postavení v hierarchii. Takže – přednáším svůj návrh. Dost Christinina pochybného života. Obraťme ji k víře!“ V místnosti to znechuceně zahučelo (to se dalo čekat, už zase, apod.) „Nerozumíte. Přijde na chuť Feng shui, naučí se reiki, začne pomáhat lidem a peníze se jí jen pohrnou. Není snad naším úkolem povznášet lidi nad jejich hříchy? Dejme jí šanci! Dejme jí možnost pokání!“ Vymrštila ruce ke stropu a oči jí zazářily. „Nechme její duši růst a náhle uvědomělou rozdávat lásku a mír a klid. Dejme jí šanci začít žít šťastným životem!“ Dav tentokrát zarytě mlčel. Ozvalo se váhavé zatleskání, které se vzápětí propadlo do trapného ticha. Odkašlání. „Další návrhy?“ Ještě než to stačila doříct se vztyčily do úporného pozoru dvě osoby – Aurora a Fouraix – rozbíjejíce při tom několik šálků, rozlívajíce čaj do všech stran a vzbuzujíce další salvu dohadů, nesouhlasného pištění a křiku. Podle tónu a rytmu hluku se dalo usoudit, že se právě vede rozepře, kdo má pokračovat po Enethen ve svém projevu. Aurora sice byla pohlaví ženského a počátečního písmene příznivějšího, ovšem byla pouze bohyní pramenů a studánek, kdežto Fouraix měl na starosti vítr a vzduch celkově, což ho činilo výše postaveným (navíc uráželo jeho ješitnost, že by měl jít až po obou ženských). Nezbývalo, než si hodit mincí. Ovšem ač se Fouraix snažil sebevíc (náhle zvedlý průvan pozhasínal všechny svíčky), nepodařilo se mu obrátit štěstěnu na svou stranu. Aurora se ušklíbla a s výrazem plným zadostiučinění spustila: „Víte, já jsem si Christinu svým způsobem oblíbila. Ona je tak hrozná, až je sympatická. Já si myslím, že jí z toho může vytáhnout už jen chlap. Postavme jí do cesty muže, který obrátí její život naruby. Ona totiž potřebuje mužskou energii, která ji zkrotí. Tak jí ho dejme.“ Fouraix se rozhodl nenechat doznít potlesk příznivců Aurory a vstoupil do něj svým výrazným a v tuto chvíli na nejvyšší míru podrážděným hlasem. Byl natolik znechucen vývojem situace, že upustil od původního návrhu a jen zařval: „Vzhledem k tomu, že stejně žije jako kurva, navrhuju sebevraždu.“ Toto prohlášení jeho stoupence mírně zarazilo, ale nenechali se tím příliš zaskočit. Místností se rozlehl potlesk, který zanikl do všeobecné vřavy a hádky. Edie, bůžek myších děr, který si do šálku místo čaje tajně lil bechera, do rozběsněného davu zaškytnul: „Christ unesou mimozemšťani, prozradí jí že bude konec světa, takže se vykašle na plánování a začne zachraňovat veškeré lidstvo!“ Nikdo jeho prorockou myšlenku bohužel neposlouchal. Vlivem této naprosto zásadní chyby se v roce 2112 lidstvo pohroužilo do plamenů pekelných.

---