Josefův jasmínový polibek

Až na mě napomeneš,

poznám to.

Sluneční paprsky změní se mi v nachový závoj,

po němž budu marně natahovat ruku,

abych zvonu mohla vidět to tvé slunce zářit!

Vůně skoro černých višní ovine už jinou tvář

a čerstvá tráva bude chladit jiné kotníky.

Až na mě jednou zapomeneš,

zrezaví mi všechna zábradlí v mém těle,

a já budu na jazyku neustále cítit tu zrezavělou chuť.

Odlétne poslední polibek na rozloučenou

a jeho plamen vyhoří a utopí se ve vlastním

jasmínovém vosku z tvých vět, Josefe.