Poezie

Poezie

Tohle jest děkovný list té vznešené dámě

 Jež něžnou svou moudrostí slzy básníků utírá

 S níž všechna neupřímnost skomírá

Ovšem i sama velkorysost žádá své daně

  Uchvácen jejím zářícím závojem

  A křikem hlasitým jako výstřel dělovým nábojem

  Převelice stará to již žena

  Přesto stále tak nádherná

  Neboť její krása a půvab činí jí nesmrtelnou

  Jedinečná jako Slunce majíc schopnost vzácnou

  Čisté a hebké ruce

  Vytahují trny ze srdce zoufalce

  Tolik bolesti vyléčila

  Nikdy nikoho nesoudila

  V pohledu upřeném skrývá pravou sílu

  Nechť znovu dobude ztracenou svou víru!

   Ale i v laskavosti její nekonečné blaženosti a pochopení skrývá se zlo

 Stisk chladný jako led stáhne tě až na dno

V případě, že prozradíš zvědavé stařence až moc

Pak stejně hledá básník u té samé pomoc

Vám, paní Poezie, se vší hrdostí děkuji

Před Vámi tu teď klekám

Kdež větřící závan pokory mi býti svědkem ,přísahám

Že jen Vás, má paní, miluji