fragmentarizace zvaná propadající obrazu a pohybu

Obrovské květiny mi požírají stěny

Derou se zpoza stěn utonulé děti a hledají

Bojím se strašně se bojím že to nezvládnu tady žít

V dálce je malé větrné hnízdo a světlo je kolem to meruňkové v létě

Písky podemýlající písky a hlasy a také červy a do duše mi brousíš pravidla vzlétání

Putuju spolu s tím odpovídám vzdávám se cest

Mléčné hlubiny obklopují hlavu a míchají mraky se šprušlemi

Ostrá oranžová puklina napříč tělem

 Hlava hlava a oči jak vypadávají hlavně tak kutálet se budou stejně

Rozdvojuju se do prostoru aby ožil a taky aby mi za zádama nepostávali

Možná se dá nalézt odpověď ve slově tinktura

-------------------------------------------------------------Seru na to jaká sebeprezentace

-------------------------------------------------------------vytrhám vám úžiny řek z

------------------------a je krásné žít jako oblina a

-----------------------------------------------------------------------------------------je sais que je ne peux pas ecrire

jsem tady a mám nebývale hubené ruce

jsem tady a dávám ti děti místo květů, protože lásko víš jsou přeci lodě

-----------dlouhotrvající césura vykreslená v okruží celuloidu zrcadla a medu ---------------------------------------------------------------------------------------------------------

moje milá maminko jsem tady

vracím se k řeči přes všechny dálky odlesků zrcadel

bylo plodné jaro a možná že i růžové s proužkama

vznášet se v bublince a jen dlouhýma prstama chytat písmena jako velrybí šupiny protože jsem tady

na ocase a v břichu křik a v očích velká rybí věčnost

jsou to zlomeniny ty dnešní řeči

na pobřeží