Atlantida

plnou tvarů bizarních

tři muži jdou

cíle neznaje ani jeden z nich

Přesto vpřed kráčí krajinou

krajinou studenou

větrem zmítanou

Probíjíme se v před

na hranici mezi světlem a tmou

probíjíme se k místům, kde svět

se změní pojednou

a stává se velkou náhorní plošinou

Její povrch tak hladký jest

jakoby stvořen rukou nelidskou

Proti větru probíjíme se vpřed

středem země jež Atlantidou lidé zvou

zemí bájnou

ve vlnách oceánu dávno zmizelou

A na vrcholku tom

já uviděl věž letitou

před potopou světa stvořenou

nikdy neobjevenou, nepokořenou

v základech soustavou chodeb se pyšnící

jako klubko hadů syčící

a poté věží ladnou k nebesům se tyčící

Jdu od Boha tajemství života vyzvědět

a nebo skokem dolů

svůj život ukončit v místech těch?

Či snad věřím tomu

že krajinou se rozezní hudba sfér

že přítomen zázraku budu

a ze čtyř známých pátá, věčně hledaná vykvete*

Na tuto otázku

věru neznám, neznám odpověď

přesto stoupám vzhůru

chodbou proti směru hodinových ručiček

* páté skupenství hmoty (tzv. kvintesesnce)