Současný okamžik, žádná nostalgie!

Stojím uprostřed tří domů na dvoře. Ze všech oken činžovních domů se ozývají zvuky a z různých stran ke mně doléhají vůně jídla. Nedělní řízky, studentské párky, opečená sekaná s bramborovým salátem, kuře i hovězí vývar, svíčková. Nedělní obědy a útržky hovorů lidí, hlasy z  rádia i z televize.

            O pracovní sobotě se vždy v celé vesnici vařila jen polévka, protože se přišlo z práce, školy, školky ve dvanáct hodin. V některých rodinách se k sobotní polévce upekly a podávaly vdolky. Zvláštní kombinace.  Ale ve všech rodinách se pravidelně každou sobotu ve dvě odpoledne usedalo k rádiu a poslouchala se pohádka s talířem polévky před sebou.

Nyní v jedenadvacátém století moderních technologií, počítačů, mobilů a létání, v době kupování pozemků na Marsu -  je to v neděli ve dvě hodiny odpoledne stejné jako v mém dětství. Nebo se mi to zdá?

V jeden okamžik vše proběhlo.