cesta vozem

pluji vozem karajinou

jako listy červeného čaje se vzdouvají v konvici, tak já se prodírám oceánem zeleným

cesta se přede mnou ztrácí na horizontu - ráda by končila, ale ...

za okny mi dávají sbohem obrovské obličeje právě zralých slunečnic

ještě v zrcátku mávají svými listy a smějí se na mě, mrkají okvětím

nad hlavou spíš tuším, než vidím, vznášet se bílé cáry vaty spojené v cirusy

uháním po černé stužce s bílou krajkou a knoflíčky, co pne se po kraji od tamtud vzadu nikam vpředu