Johan

Johan seděl na lavici ve stínu chlívku,

u strany dvorku polorozpadlého hospodářství, kde rostl vysoký pelyněk a jiný plevel .

Jednou za čas kolemjdoucí turisté pokyvovali z cesty za padající opukovou zdí. Oslovovali ho: Pane statkáři nebo Pane hospodáři.

Ve studni na provaze visela igelitová taška , lano bylo krátké, nedosáhlo do vody,

ale přesto byla taška dost hluboko, aby zde byla správná teplota k vychlazení piva.

Johan často na lavičce dřímnul,

mouchy čekájí na tu chvíli a okamžitě okusují jeho, již tak životem zdemolovaný, obličej,

se zavřenýma očima je odháněl se sakrováním od svého dezolátního ksichtu.