Úplněk

Obloha je tak nízko, až mám pocit, že padá. Temná, tichá a plná vzpomínek a pocitů. Každý zvuk, každá tajná myšlenka v ní zanikne. I to nejhlubší moře se sklání před její majestátností. Nikdo neví, co se skrývá za závojem, a i to ji dělá tak neskutečně tajemnou. Tma prostupuje krajinou, pod její sílou podvoluje. Noc se probouzí a s ní i měsíc vystupující na oblohu. Svíčka planoucí za alespoň kousek světla a naděje. Ale s úplňkem se neprobouzí jen měsíc. Haůůůůůů