Nejlepším přítelem je bezpochyby kůň

Růžové nozdry – jinak je bílý!

V očích má modrou hlubokou tůň,

zmotky uší v pozoru stojí

Celý se chvěje. Čeho se bojí?

Čeho se polekal Lubiček můj?

A že si kopne, že si vyhodí,

že jezdec spadne, či někdy se lekne?

To se též někdy přihodí.

Však když my spolu, letíme lesem

cvalovkou nádhernou,

modravým dálkám vstříc …..

Z vyjížďky oba kus modré oblohy v očích si nesem.

A když pak unaven ve stáji stojí,

pokrytý pěnou,

hříva mu jehličím, senem a dálkou voní,

 jak by se usmál na jezdkyni svoji

v očích má blesky divokých koní.