jak to začalo...-část 1.

Vylítla jsem z toho domu...No a co,že nevím kam jdu?Je mi to úplně jedno!Taky jsem přeci nevěděla do čeho s ním jdu...a riskla jsem to...Ale bohužel jsem tím nic nezískala...Ten vztah ale skončil úplně jinak než začal..najednou...

   Začalo to ten den,kdy šla poprvé do školy.Brečela.Byla tam sama.A on ji pomohl.Pak se spolu skamarádili.Chodil k nám.Já byla ta malá roztomilá a rozmazlená sestřička,která to co chce tak vždycky dostane.Ano,už ve 3 jsem to uměla.Donutila jsem ho,aby na ten karneval šel se mnou.A on...jako by byl v transu.Udělal to.Na tu "nejlepší kamarádku" se ani nemrknul.A ona,mě pak v noci poškrábala!Pokousala..Ale já jsem byla lepší.Ten řev způsobil,že se s ní on..Náš milý kamarád celě dva měsíce nemluvil...A pak...

  Čas letěl a ve škole jsem taky měla spoustu kamarádu a mimojiné i hodně dětských lásek...V té době se s mnou nechtěl bavit.Dělal ze sebe frajera a na co by mu byla u prd*le malá prvňačka,když on už byl správný drsňák.

 Po čase jsme spolu přestali komunikovat nadobro.Zapoměli jsme jeden o druhém.Jenže pak jsem šla na gympl,a on byl úžasně chytrý.Nešla mi matika,a jemu samozřejmně šla.Když mi o něm sestra řikala,dělala jsem,že si na něj nepamatuju.Ale pak.Ten první pohled po 3 nebo 4 letech nám oběma vyrazil dech.Z něj ted byl úžasný svalnatý,opálený blonďák s úžasnýma modrýma očima ve kterých bych se vydržela topit věčně.A ze mě už nebylo to malé ufňukané,věčně nas*ané dítě.Jenom taková obyčejná holka s vlasy,černými jako uhel a očima,které nevydrží ho zvědavě nepozorovat.Hleděli jsme si do očí,a oboum bylo jasné,že ten pohled by měl už skončit,ale ani jeden z nás se k tomu nemohl přinut.Ten pohled mluvil za všechno.Za ty roky,které jsme promarnili.Prostě to dohnal.Všechno najendou.1461 dní natěsnaných do jednoho.Potom se jeho pohled stočil jinam.Vlídně se na mě usmál a řekl,,Vůbec ses nezměnila".