syn city

vracel sem se pofiderní uličkou. ne snad, že by to nešlo jinudy, ale potřeboval sem to. tu náladu špinavý stezky. úzký uličky, odvádějící uličky.příběhový uličky. tý očekávaný kulisy pro bluesový kroky. pro bílou cigaretu, a pohled do nikam.

klára asi ožívá v mý přítomnosti. bouchači a frajeři, kérky a ještě si dáme panáka...?

do toho já. mý tichý pivo s něznym pohledem.je jedna ráno. vracím se domů. trochu se prospat. končí až v šest a pak, až ji vyzvednu, bych měl být ve formě. nejsem plnej redbullů a vodky. a vlastně ani chtíče. líná frekvence pohybu. malý vrcholy, malý dna.ale odcházím s jistotou. procházím podivným místem. teď. teď by měla být moje. lexikon zázraků vysvětlil bych jí frenetickou haptikou. teď. ale čas míní jinak, jdu se prospat.nerozervu jí na kusy v týhle divně barevný hodině. v únavě a divoký slině zubů prokusujících membrány. přes oči valí se barvy pavích chvostů. k ničemu. jen špinavá přímka uličky světí můj krok.

ale přijde to. růžový očekávání. bude tady, bude po mý pravý ruce. přijde sem konečně ke mě. vše se má otevřít.

"pořád hnusnější díra, jak takhle můžeš žít? mastnota všude..."

řvoucí lev uléhá na tlapy mocných kloubů bez hlesu. nerozervu ani ubrousek. tělo bohyně jest nedostupnou skálou kterou jsem umístil doprostřed močálu.

donekonečna se opakujcí scénář co má asi příchuť lásky. vím to, znám ho. tak v předzvěsti volím špínu uličky.

asi se mám málo rád. přítmí a puch čehosi skrytého je mou prérií, mým klusem, odůvodněním pro flus na sklo obchoďáku.

přitom cítím duhu. radost při krocích takhle nad ránem. cítím, růžová barva tajných zákoutí, dané touhy po kráse těla, je mocnější než kulisy.

než kůra tvrdého stromu pro masku primitivního tance.

v jednu ráno. v neobjevené uličce nechám se požírat láskou, snad i chtíčem.

a hlavně nechám se požírat, neb vrazit drakovi čepel do srdce

za a) nedokážu, nemám dost sil

a b) bez něj nebude řádu.

vítám jeho řev