Štěstí si tě najde!

Už dlouhou dobu přemýšlím, co jsem vlastně napsat. Nechci to mít stejný jako všichni zoufalci! Vlastně to ani nebyl můj nápad, donutili mě! Vsadili jsme se s kámošema. No, ale zpátky k tomu psaní. Tak napíšu jen tohle:

Jmenuju se Lukáš Hejlík.
Jsem poměrně mladý (36)

No a co jako dál? Je to k vzteku. Jak mám psát, když nevím, co a stejnak si to nikdo nepřečte. Mohl, bych napsat svý koníčky.

Mám rád zbraně.

To tam taky napsat nemůžu, by si všichni mysleli, že jsem vrah a hledám naivní oběť. Je to k zbláznění. Už tady trčím tři hodiny a mám úplný prd! Kafe už mi vychladlo a vůbec … Zaslechl jsem zvuk podpatků. Zvedl jsem hlavu a nenápadně jsem se kouknul na tu slečnu, co kráčela přímo k mýmu stolu. „Promiňte, mohla bych si od vás půjčit cukr?“ Zíral jsem na ní s otevřenou pusou a zmohl jsem se jen na přikývnutí. Usmála se a já jí ten úsměv rád oplatil. Potom se otočila a odešla ke svému prázdnému stolku. Moc hezká. Takže ještě napíšu … A nebo nic psát nebudu! Řekl jsem si sám pro sebe. Vstal jsem od stolu a odešel za tou krásnou ženou. Na stolku jsem zanechal jen nedopsanej a teď už i zbytečnej inzerát.