Tma

Je tak kale nepozorovatelná

když postor mezi prsty plní

v dáli už teplé barvy stydnou

a tvary rozplývají se v jedinou tvář

kroky v ní řídnou

a ona hladce se kolem nohou vlní

je jako had

co pozře svou kořist právě v čas

nabídne zavoj co ukrývat má

a ve dne spatřeno je zas

jen pár chladivých krůpějí

co ráno upouští ze svých dlouhých řas

kolik hlasů a zvuků ona může zřít

co ve dne slyšitelné jsou jen zpola

teď jeden z druhým se mohou přít

a není žádný

co vyřadil by je s kola

jak nabádá nás k zločinosti

k představám že vše je skryto

i já teď opíjim se v pocitu nevinnosti

tu lež krásnou mám do paměti vrytou.