konec a nebo nový začátek?

Miluju,když si ráno můžu sednout do mokré trávy.Poslochat tu jednu osudovou písničku a vzpomínat.

Tohle léto bude jiné.Sedím v trávě daleko od lidí, jenom v lehkých letních šatech.Věje lehký vánev a rozhazuje mi dlouhé tmavé vlasy všude kolem mě.Je 1.července.Už za pouhých 6 hodin budu daleko odsud.Snad to tam bude lepší.Začnu nový život.A na lidi a všechno kolem zapomenu.Jenže pak to uslyším.Je to on.Jde sám a  směje se.Najednou mě uvidí.Usměv má zmražený na tváři a neví co má dělat.A pak v dálce uslyšíme jak  začne vyhrávat NAŠE písnička.Ještě se ani nehnul.Já už nemůžu.Odvracím hlavu a miliony malých slz padá do už tak mokré trávy.Jde ke mně.Bere mě do náručí.Začínam křičet a bušit mu do hrudníku.Nechal mě v tom!Vykašlal se na mě.

,,Promiň"...šeptá..ale zdá se jakoby vítr jeho slova přerušoval.Nechci mu zase naletět,ale vždycky,když jsem v jeho náručí cítím se  v bezpečí.Vždycky si přeji,aby to tak mohlo zůstat navěky.

,,Prosím,miluju Tě.Už tě nikdy neopustím.Ty jsi láska mého života.No tak,PROSÍM!" Stále zůstávam schoulená u něj.Pak se mu ale prudce vytrhnu a kousek poodejdu.

,,Za 2 hodiny mi letí letadlo.Letím do Venezuely".Pak se rozběhnu.Brečím,nevidím na cestu,ale už tam nemůžu zůstat.Ani vteřinu.