Sluncem se proplétají kapky a šmejdí v okapu, bubnují na zaručeně tiché plechové střeše.

V našem půdním kutlochu, ty a já vystrkujeme chapadla z postele do všech stran, zrovna podle tantry, kamasutry a LEA...

Za vikýřem brebentí holubi a pod okapním plechem snaží uchránit svoje perutě před studenou vodou.

Postel zn.IKEA, typ Magdaléna, regál pět, foch sedum... se prohupuje, hnusně ukazuje ty knedlíky, co jsme sežrali k obědu za posledních x-cet let.

Mrouskání koček zpoza komína a skřípání podlahy jsou jediné cizí zvuky tady pod střechou, jen tvé ó a mé á...

V Paříži bylo taky dobře, ale tady v Bohumíně je to skvělé, směješ se mým nápadům a nevíš kam dát nohy.

Ti ukážu Ludolfovo číslo, ty číslo.

A když skončíme, to samé okýnko vikýře je spocené, kočka spí a holubi letěli prozkoumat voňavý kraj po dešti.