Proč nakupovat v Penny

 Vždycky jsem razil heslo:"Člověk je toliko stár,na kolik se cítí."Dnes už to říkám tiššeji a spíše svým podřízeným dámám v práci,když v padesáti vypadají na šedesát a já jim "hádám" sotva čtyřicet.Nejsem šipkař,jen je mi líto dam(ano,jsou to dámy,mám úctu k ženám ) ,které vinou čehokoliv házejí lopatou a dýchají uhelný prach,aby jiné dámy měly teplo v pelíšcích,kde si při lampičce lakují své pěstěné nehtíky.Každý se prostě narodí pro jiný osud,bez jednoho by nebylo druhé.

 Vždycky jsem razil heslo:"Člověk je toliko stár,na kolik se cítí."Dnes,s čtyřicítkou na krku,jsem v obchodě nábytkem řešil zapeklitou situaci:Má o sedm let STARŠÍ manželka jásala nad krásným,prostorným letištěm,zatímco já,mlčky a s kritickou přesností v oku přeměřoval výšku postele,aby se dobře vstávalo mým kolenům,zničeným házenou a nedbalým životem.Sexu v obrovském prostoru jsem nevěnoval jedinou myšlenku(později mi došlo,že to byla chyba).

 Vždycky jsem razil heslo:"Člověk je toliko stár,na kolik se cítí." Dnes,po dalším úmorném týdnu,kdy jsem měl na rodinu osm hodin čistého času,jsem vstával,zlomený jak větev,z našeho nového letiště jako automat : koupelna,kafe,pes,počítač,vzkazy...A hele,má čilejší polovička si vymyslela,že jí přijdu naproti,až půjde z práce a zajdeme na pivko.

 Před deseti lety žádný problém,

 Teď marně cituji své heslo.

 Snažil jsem se vykouzlit nějakou fazonu na hlavě a jedním tahem,jako v reklamě,oholit hubu (nechápu,co chlapi tak hroznýho provedli,že jim rostou vousy!) Hledání vhodného ošacení jsem spojil s rozcvičkou týden zapřaženého těla.

 Hotovo.

 Vyrazil jsem do ulic s nablble nacvičeným úsměvem a rozbitým skeletem (Panebože,ať už jsme na tom pivu,ať už jdeme domů,ať usne dřív než já,ať už spím i já,ať spím dlouho,ať už mám dovolenou,prosííííííííím! ) Cestou mě napadlo koupit Camelky-miláček je rád.Nejbližší obchod bylo Penny.

 Vstoupil jsem do obchodu,do kterého běžně nechodím,protože si tam prostě nedokážu vybrat,a i když jim možná křivdím,připadá mi tak nějak omšelý.U pokladny seděla dáma,tak kolem padesátky,vzhledem ke svému povolání neobvykle krásná,usměvavá,milá.Ve své únavě z věcí minulých a předtuše věcí budoucích jsem jí tiše řekl: "Dobrý den,jedny Camelky,prosím." Dlouze a s úsměvem si mě přeměřila :"Mladý muži a občanku mi ukážete?" Před dvaceti lety bych po této větě vraždil,Dnes jsem s horlivostí puberťáka hledal po kapsách občanský průkaz a cítil,jak se mi vlévá nová krev do žil(a vůbec si nepřipouštěl myšlenku na hlášku:"Kdes nechala brejle?!) Jsem mladý muž a nedostanu cigára,huráááá!!!!

 Ta krásná paní sjela mou občanku pohledem,pak se omluvila a řekla,že Camelky nemají.Poděkoval jsem jí a běžel jak srnec na vzdálenější benzínku(Bože!Já jsem mladý muž a sháním cigarety svojí lásce a nesmím prošvihnout její autobus,hurá!) ,koupil cíga,upaloval pro svou drahou,nádherně si užil večer a rozhodně jsem nepřeměřoval výšku,ale naopak šířku našeho nového letiště.

 Až mi bude blbě,zajdu nakoupit do Penny...jak málo stačí člověku ke štěstí.... :)