saori

Ahoj, jmenuji se Saori.

Zajimavé jméno, ale ve skutečnosti se tak nejmenuji. Jinak, mám uplně obyčejné jméno. 

Měla jsem skvělý život. Jo, plno kluků, sexu, hodně sexu, šukání, zneuctívání. Měla jsem i pár vztahů. Jednoho jsem milovala a denně šukala s jinýma. Druhý byl moje vše, kamarád, milenec, opora a jistota. Ale nechala jsem ho. I podváděla a on o tom veděl a vracel mi to. A třetí byl více můj kamarád, než přítel. I toho jsem nakonec podvedla. Jsem asi pěkná děvka, co ? Omyl. 

Bez starostí, bez ohledů na city toho druhého, vše mi bylo jedno. Lidi mi byli jedno. Neřešila jsem lidi, neřešila jsem nikoho, byla jsem jen já. Jedla jsem a nebrečela. Měla jistotu, věřila lidem. Prostě jsem měla vše. A milovala svůj život, i když jsem ho za ty lži a nevěry měla nenávidět. Ale měla jsem vše. 

A teď? Jsem věrná. Nejím. Brečím, v autobuse, tramvaji, kdekoliv jsem. Řeším lidi, nenávídím je. Nevěřím nikomu, nevěřím ani sobě. Nenávídím svůj život, beru prášky a pomalu se zabíjím. Piju, piju dost vína, každý týden aspoň láhev. A pořád, pořád kurva brečím. A nežeru ! Nenavidím jídlo, nenávídím ho. A nenávídím přítele, když mě do něj nutí. Nechávám se bít. Mám na tváři modřiny a na ruce jizvy od nože. Platonicky miluji osobu, co neexistuje. A představuji si, že mě šuká. Že mi ho strká do zadku a já řvu. A jak mi nadává. Ah, ah, jsem vzrušená. Na piču život.