Já, Kája a demoliční den

Nastal den, kdy Káju přestala reklama zajímat. Všechno zlé je pro něco dobré, myslela jsem si. Kdyby teď, v roce a čtvrt uměl mluvit, mohl by po mně chtít zdravotní matraci nebo ahh bra podprsenku .

Ale na druhou stranu, sedmiminutové chvíle klidu, když běžela reklama, byly ty tam … Kája se valil bytem v punčocháčích s obrázkem buldozeru na zadku, reklama nereklama, buldozer vpředu i vzadu, všechno padalo …. Byl to demoliční den. Aneb seznam stížností, co to dítě zase provedlo!!!

Kája začal horolezeckým tréninkem. Překonal dětskou židličku, taky dětský stoleček, dál se nedostal, protože jsem zasáhla. Obrečel, když jsem zakázala další šplhání s cílem vylézt až na okno a prozkoumat kytky v květináčích. Sotva jsem se otočila zády, už stahoval potahy z křesel. Když viděl, že to tak nenechám, že se blížím zakázat mu další skvělou zábavu a nepravit škody, vypískl svoje „chachá“ a upaloval k pohovce. Vyskočil na ni, zavrtal hlavu do polštářů a myslel, že ho nevidím. Viděla jsem ho! Plácla jsem ho přes z polštářů vystrčený „buldozer“, ale to Káju nezastavilo. Běžel ke stolu a provedl svoje oblíbené kouzlo s ubrusem – tramtadadá, všechno padá!!!

Po dalším plácnutí přes zadek a tradiční diskuzi:

Já: „Kájo, to se nedělá.“

Kája: „bů bů bů.“

Já: „Kájo, už toho nech, nebo zase dostaneš na zadek!“

Kája: „Bé bé bé.“

Podala jsem mu jeho oblíbenou lahev (se šťávou, samozřejmě) a Kája se zklidnil. Vysypala jsem před něho kostky a začala stavět, co mě zrovna napadlo. Kája mě KLIDNĚ pozoroval . Už přede mnou vyrostl skoro tančící dům, ještě jsem chtěla přidat jeden oblouček, když Kájovi došla trpělivost a celý můj výtvor bez milosti zbořil.

Vzal krabici a začal kostky uklízet. Chtěla jsem se divit, co se to s ním děje, ale když hodil do krabice asi čtyři kostky, zřejmě dospěl k závěru, že je to dost a znovu ji vysypal.  Klečela jsem na koberci, překvapená, a čekala jsem, co se bude dít dál.

Kája odběhl a přinesl jinou krabici s lego kostkami. Vztekle s ní třásl, ještě nepřišel na to, jak se otvírá. Rozhlídla jsem se po nepořádku kolem sebe a řekla si „co už …“ a krabici mu otevřela. Následovalo hrabání a míchání dřevěných kostek spolu s legem.  A pak se stalo něco neočekávaného. Kája spojil dvě lego kostky!!! A pak další dvě! To nebyla náhoda! Našel vagonek a spojené kostky na něho nacvakl.

Dojatá jeho šikovností jsem odběhla do kuchyně, abych tomu našemu drobečku, co je tak strašně šikovný, přinesla svačinku.

Se svačinkou jsem se vrátila do obývacího pokoje. Kája stál s lahví sladkého pití a rozléval ho po pokoji. V lepkavé šťávě spokojeně brouzdal. Vykřikla jsem:“Kájo!!!!“ A on věděl, že je ZASE něco špatně. Nejdřív se lekl, ale pak se usmál ďábelským, teroristickým úsměvem, znovu ze sebe vyrazil škodolibé „chachá“ a chtěl se rozběhnout. Nerozběhl se. Zakopl , spadl a spustil „bé bé bé.“ Musela jsem ho od ulepené podlahy odlepit. Punčocháče s buldozerem skončily ve špinavém prádle, Kája v jídelní stoličce v čistém oblečení a svačil pribináčka.

Po svačině jsem ho posadila na „hrnec“, abychom trénovali "čurururu a bobo." Kája se ale téměř okamžitě z hrnce zvedl a vylezl si na pohovku. Už jsem nevěřila ve vlastní trpělivost, ale stále ještě klidně jsem se ke Kájovi blížila a přemlouvala ho: „Kájo, pojď ještě na chvíli na hrnec. Strašně smr….“ Nedořekla jsem to. Podívala jsem se pod nohy a stála přímo „v tom.“ Kája  stihl udělat BOBO při šplhu na pohovku!

Místo obvyklého „Kájo“, jsem zařvala „Karle!!!“ Popadla dítě a vztekle mu začala utírat zadek. Řval jako tur, ale já taky. Po další výměně „buď hodný“ kontra  „bů bů bů“ jsem kluka potřetí převlékla, natáhla na něho navíc teplé kalhoty a teplou  bundu a vystrčila ho v kočárku na terasu.  A teď pěkně spi, ať můžu uklidit.... “

Ještě při čistění koberce jsem byla na Káju pěkně naštvaná … drhla jsem koberec tak důkladně, až jsem několik silnic a autíček vybělila na nevýrazné šmouhy s koly …

Pokud budu mít nervy v pořádku, třeba bude ještě nějaký příběh „Já, Kája a ….“ Zatím si přeju, aby mi ježíšek přinesl boxovací pytel, pět kilo čokolády a bednu alkoholu.  Pak možná nastane ta slibovaná mateřská DOVOLENÁ a v domě se rozhostí klid a mír J