Démoní Lord Země I. - VII

Snad se mi ten příběh dostatečně zamotává a rozvíjí...

Místo: Portál – 9. pekelný kruh

 

Lidské hrady byly odpradávna budovány tak, aby odolaly útoku zvenčí. A i když téměř všechny pekelné kruhy byly jednou velkou pevností, žádný z nich neměl vnější obranu. K čemu taky, když se nacházely ve vlastní dimenzi, do které byl přístup skrze jediný portál. Byly sice i jiné způsoby, jak se do nich dalo dostat, avšak pokud chtěl nějaký vládce ovládnout říši jiného, mohl učinit jedině tak, že svou armádu poslal portálem. A ten byl v každém pekelném kruhu těžce opevněn…

Úryvek z Wornixsových pamětí

 

Tyrael stála ve svých nejlepších šatech kousek od portálu. Průsvitná černá róba, s několika metry dlouhou vlečkou, na ní vypadala překrásně, ostatně jí to slušelo ve všem. Za ní pak stála nastoupená Rudá garda, elitní jednotka složená z nejsilnějších démonů Devátého pekelného kruhu. Všichni byli v lidské podobě, v brnění barvy krve a vyzbrojeni magickými zbraněmi.

Portál, trhlina v prostoru spojující všechny démoní dimenze, se uprostřed velkého sálu, ukrytého v bludišti plném smrtonosných pastí, rozzářil a napjatě očekávaná chvíle nadešla. Navázalo se spojení s Šestým pekelným kruhem a z portálu vystoupila mladá černovlasá žena drobnějšího vzrůstu s malým doprovodem čítajícím půl tuctu minionů, kteří pouze položili zavazadla na zem a potom se poslušně vrátili do svého domovského kruhu.

Černovláska po svém příchodu zamířila rovnou k Tyrael, kde se na vzdálenost několika metrů od ní zastavila.

„Vítám tě,“ řekla Tyrael srdečně a vykročila naproti své budoucí švagrové. Neudělala však ani dva kroky a najednou zpozorněla. Zastavila se a důkladně se na Tarovu nastávající zadívala. Lewira na první pohled vypadala jako obyčejná lidská žena. Po ramena dlouhé rovné vlasy, růžová barva kůže, střední poprsí a další vzhledové atributy člověka. Nebyly na ní sebemenší stopy toho, že by byla démonkou. O to podezřeleji působila. Jak si Tyrael Lewiru prohlížela, na malou chvíli uvolnila svou moc, která obklopila i Lewiru a její podoba se rozostřila. Na okamžik vládkyně Devátého pekelného kruhu uviděla skutečnou podobu démonky před sebou. Iluze! „Mohla jsem to tušit, přeci jen jsi neteř vládce Šestého pekelného kruhu,“ prohodila znechuceně. Po chvíli zamyšlení pak Tyrael dodala: „Prostě Tarovi neukážeš svou pravou podobu,“ a na Lewiřině tváři se mihl stín hněvu. 

„Má paní,“ pronesla Lewira formálně a poklekla před Tyrael na pravé koleno na důkaz své pokory. Její poznámky pro teď ignorovala, ostatně po svatbě měla dost času k naplánování její smrti. Prostě jí jen zosnuje o něco bolestnější…

Tyrael učinila nepatrné gesto rukou a zezadu k ní přistoupil Yerdol, velitel Rudé gardy: „Ať Tar přijde do trůnního sálu. Měl by poznat svou nastávající,“ rozkázala. Potom vládkyně Devátého pekelného kruhu udělala pár zbývajících kroků k Lewiře a napřáhla před sebe pravou ruku. Černovláska podle etikety nabízenou ruku uchopila, ale než ji stačila políbit, vládkyně ucukla. V odpověď na tázavý Lewiřin pohled Tyrael odvětila: „Nemusíme dodržovat všechny formálnosti,“ pak se otočila a vydala na cestu. Lewira, spolu s tuctem gardistů, ji v krátkém odstupu následovala do trůnního sálu.

 

Jak se tak vládkyně Devátého pekelného kruhu, Lewira a malý doprovod tvořený gardisty proplétaly labyrintem, ukrývajícím ve svém středu portál, narazili cestou na nečekanou osobu.

Hádes nedokázal zůstat v klidu. Celou noc přemýšlel nad podivným zakončením jeho hovoru s Qerolem, a tak se nakonec rozhodl podívat na Tarovu nastávající a vražedkyni, aby se konečně uklidnil.

„Strýčku?! Nečekala bych, že tě tu potkám?“

„Má paní,“ pronesl Hádes a uctivě se Tyrael uklonil. „Vím, že se to nehodí, ale Tar je přeci jenom můj jediný synovec a vždy mi šlo o jeho blaho.“

Tyrael se vlídně usmála a ustoupila stranou, aby její strýc mohl spatřit černovlásku stojící za ní, která se hned na to uklonila: „Dovol mi, abych ti představila Lewiru, neteř vládce Šestého pekelného kruhu. Možná znáš jejího otce, Qerola.“

Hádes na několik okamžiků oněměl. Stěží se udržel pod kontrolou. Ještě déle mu pak trvalo, než rozdýchal Lewiřinu poznámku: „Můj otec Vás pozdravuje.“

Tyrael se překvapeně otočila k Hádovi: „Ty se znáš s jejím otcem?“

Hádes spolkl celou svou hrdost, už teď mu bylo jasné, že několikadenní mučení lidských duší v jeho věži mu náladu nezlepší: „Ehm, ano, známe se, … já a Qerol jsme kdysi úzce spolupracovali. Ale to už je minulost,“ sám pro sebe pak v duchu dodal: ‚Jak je vidět.‘

 

Když se Tyrael s Lewirou konečně dostala do trůnního sálu, čekalo ji další překvapení. Tar tam nebyl. Rozhlédla se, jestli se náhodou neschoval za některý z ozdobných sloupů, jak to jako malý dělával, ale ani tam ho neobjevila. Pokynula tedy na Yerdola, který k ní šouravým krokem nepříliš ochotně přistoupil.

„Kde je Tar?“

Yerdol si setřel pot z čela, když šlo o bratra, vládkyně se často nechovala klidně, natož rozumně. Připravil se na nejhorší a řekl: „Ve svých komnatách nebyl.“

„Cože?!“ Tyrael ztrácela na klidu a její moc se drala na povrch. Byla jako sopka těsně před výbuchem: „Kde je můj bratr?“

„Dal jsem po něm vyhlásit pátrání. Brzy ho jistě naleznou,“ pokoušel se Yerdol vládkyni uklidnit, než bude mít lepší informace, ale něco mu říkalo, že to je pro něho předem prohraná bitva. Krátce na to do trůnního sálu, v doprovodu dvou gardistů, vstoupil Dito a Tyrael se trochu uvolnila. ‚Právě včas,‘ úlevně si Yerdol vydechl.

Dito upíral svůj pohled na podlahu. Jeden z gardistů mezitím podal hlášení Yerdolovi o tom, jak Dita našli spoutaného ve skříni v Tarově pokoji. Nezapomněli přitom zmínit, že oblečení a pár dalších věci bratra vládkyně zmizelo.

Dřív, než stačil Yerdol zopakovat hlášení, Tyrael přistoupila k Ditovi, poklekla u něho, vzala jeho hlavu do dlaní a přinutila ho, aby se na ní podíval. Všechny v trůnním sále tím šokovala, ale nikdo na to nic neřekl. Pak se Tyrael vlídně zeptala: „Ty víš, kde teď Tar je?“

Dito se rozbrečel, jako kdyby byl jen obyčejným osmiletým chlapcem. A to i přes svůj podstatně vyšší věk, než měla Tyrael. Mezi jednotlivými vzlyky potom odpověděl: „Tar šel do Tartaru… už dál nechtěl … způsobovat problémy … své sestře.“ Tyrael klesly ruce. Připadala si, jako kdyby z ní někdo vysál veškerou sílu. Jako kdyby někdo sfoukl plamen jejího života.

Lewira v duchu zaklela. Pak se ale podívala na Dita a rázem o celé jeho historce začala pochybovat: ‚Však já už si zjistím pravdu!‘

Yerdol se také díval na Dita a i jemu to přišlo podezřelé. Nikdy démonovi beroucímu na sebe podobu lidského chlapce moc nedůvěřoval, ale zatím jeho chování neshledával důležitým, ostatně někteří démoni měli mnohem horší úchylky. Už se chystal vládkyni navrhnout, že pokud mu dá svolení, dostane z Dita celou pravdu, ale v tom Tyrael vykřikla: „Najděte mého bratříčka!!“ a vzápětí nechala zburcovat celou armádu Devátého pekelného kruhu, aby se Tara vydala hledat do Tartaru. Yerdol si jen povzdechl, teď už bylo na námitky pozdě. V tomhle rozpoložení nebyla s vládkyní žádná řeč.

---