31. SUPERKOULE - č. 1 - Dámě od přírody s hlavou na klobouky

Dámě od přírody s hlavou na klobouky

Tak už tu zase máme dušičky
i počasí to ví,
stačí kouknout z okna.
Vzpomínám…..

Usmívám se, když si vzpomenu na tebe.
Pamatuješ, 
jak jsme se obě ploužily v práci po chodbě,
a když jsme se potkaly, 
mlčky položily hlavu jedna druhé na rameno, 
chvilku tak pobyly a zase šly dál?
Nejraději vzpomínám, 
jak jsme spolu kupovaly pro mě klobouk na Vaškovu svatbu.
Na můj úžas, 
když sis jakýkoli hodila ledabyle na hlavu
a on tam sedl, 
jakoby jinde nebylo pro něj to správné místo.
Máme mezi sebou výjimečný vztah, viď?
Bez nároků. 
Nikdy jsme si nic neslibovaly a nevyčítaly,
trávily spolu jen pár minut denně,
někdy ani to ne,
a přesto to bylo tak samozřejmé.
Málo se svěřuju, 
ale tobě jsem toho řekla hodně.
Moc jsi to nekomentovala,
ale nebylo to nutné,
všechno bylo v tvém pohledu.
Zrovna teď se díváš tak,
jako bys říkala,
že se nemám kvůli jiným tak štvát.
A co ty? 
Tys poslechla,
když jsem ti říkala totéž?
Občas jsme se neshodly, pravda,
ale nikdy mě to nerozčilovalo, jako u jiných… hm.
Brečela jsem kvůli tobě jen dvakrát.
Poprvé,
kdyžs mi řekla, že se cítíš hodně zle
a já jsem pochopila, co ti je, dřív,
než to objevili lékaři.
Podruhé z dojetí nad dojetím tvých blízkých na pohřbu.

Je toho ještě hodně, na co myslím.
Na tvou statečnost, jaks bojovala,
i kdyžs věděla, že nemůžeš vyhrát.
Na to, že největší radost ze všech dárků,
ti udělaly obyčejné bílé vlněné ponožky.
Na kamaráda, 
který ti chtěl zatelefonovat k narozeninám 
a nevěděl jak se při tom chovat.
Řekla jsem mu normálně, jako před tím.
Pak volal a říkal, že kdyby to nevěděl,
nic by nepoznal,
že ses na všechno ptala a smála se.
A taky na to, 
že až opustím tento svět,
tak budeme zase spolu.
Těším se, 
že budeme mít na sebe víc času.


Trochu mě šimrá svědomí,
zasloužila by sis báseň v rýmech.
No dobře, 
já vím, že si na okázalosti nepotrpíš
a já si vlastně přišla jen tak pokecat.

Dávám to do soutěže,
pro mě je tu fantazie 
a naděje dost, ale nevím,
jak pro jiné, 
však víš,
každý to máme jinak.
Tak mi drž palce
a zatím