Smutek

Byla noc, jen měsíc svítil. 

Ten známý pocit mě zas polil,

Jsem tu sama, bez přátel

Jako anděl bez křídel.

Svůj smutek v sobě dusím den co den..

Ale na všechny hledím s úsměvem.

Je to však jenom přetvářka

Jako mého života porážka..

Smutek je už můj kamarád,

On jediný mě má opravdu rád,

Zná mě,mé myšlenky i slova!

A vídám ho pořád znova..

Už mě nebaví splývat s prázdnotou

Další dny nevidím s jistotou..

Nevidím naději,nechci dál jít.

Proč tady musím v samotě žít?