Předčasná noční můra

Můra nahoře u stropu

nahoře u světla kreslila obrazce

křídly ukazovala abstraktní obrazy

a příběhy dne

do světla mimochodem vnesla slzy

Jen jsem seděl a nehýbal se

abych jí nějakým

mne neznámým způsobem nevyplašil

Nevydržel bych kdyby přestala a já se musel přikrčit

zvednout noviny

srolovat je na sportovní stránce

a zabít šustot křídel narážející o sklo před žárovkou

Raději jsem sledoval

jak se předváděla v barvách

jak předváděla zvířecí Brownův pohyb

tanec na okraji viditelnosti

tanec na sklonku dne pro dvě hnědý

A já ji v tom nechal schválně samotnou

Doba pro nás

řeklo by se pěkně s rukama na čalounění

Byla to koketérie pohledů můry a člověka s opravdovou chvílí

Přitom jsem musel myslet na tebe

Jako všechno mihotaví

mi to připomněla dvoukřídlá

když spirálovitě přistála

na protější prázdné křeslo

Byla v tom právě ta ženská odlišnost

stejně jako na tobě jsem hledal oči

bez kosy neupřímnosti

stejně jako na tobě

mi to přišlo pozoruhodný

to nic mezi námi

viselo v prostoru na úhlopříčce

Nic nenaráželo ani nezaráželo

byl v tom kus statiky

plochosti nezapadajícího puzzle

roztok pro jednoho bez hnutí

V slunečním křesle s vichrem křídel

okolo stropu a hlavy

jsem říkal že opravdu dlouhou dobu

potřebuju bejt sám

A myslím

že jsi to prostě žensky vycítila