Největší zločin proti vesmíru

Nemůžeme se hnout z místa
v konzervách se tísníme
jako sardinky a
teskníme jen po minulosti
ve které se žilo lépe
neradujeme se z toho
že nevíme nic podstatného
            doopravdy podstatného
myslíme si že náš způsob života
je ten nejlepší
a pro jiné máme jen výsměch
nebo nadzdvihnuté obočí

proč se tak málo smějeme sami sobě?
to už i sebeironie odešla na výlet
za ruku držíc egoismus
doby?

a smrt?
bojíme se jí jako dítě bubáka pod postelí
zapomínáme na ní
i když dává tomu všemu okolo smysl
a nikdy nic jiného

a to o čem jsme snili?
            lásku myslíš?
jasně že lásku, starý brachu

ááále, tu splachujeme do záchodu
jako zvratky ranní kocoviny

Pro lásku boží
my jsme asi zapomněli žít
my jsme zapomněli milovat
my jsme zapomněli co je to smích

a to je ten největší zločin
proti vesmíru