Přítomnost

I.

Za starých časů
ačkoliv tomu není tak dávno
brnkali jsme do kytar
a mohli se pomátnout
(a někdy se i pomátli)
z tónů, které
zvěstovaly naši přítomnosti
důvtip

Stejně si ale myslím,
že kdybychom tenkrát
byli hluší,
tak by se
ve slavné přítomnosti
nezměnilo nic
Protože opakování
je naše neodbytná
součást

II.

Kdysi jsem potkal
člověka, který
vykřikoval podivnosti
po ulicích, jelikož neměl,
komu by se svěřoval

Nikdy jsem ho
neposlouchal příliš
a měl jsem
jej za blázna
a myslel si, že
je klaunem
bez červeného nosu

Ach, ono kdysi a teď!

III.

věci budoucí jsou
až trapně
nedůležité, protože
leží na své vlastní
samotě