Varianty čistoty

Kdesi daleko, ve smradlavých močálech,

co nahání posvátnou hrůzu všem,

kteří je neznají, ty bažiny překrásné,

mokřady cituplné a životodárné už od dob

mnohametrových přesliček a plavuní,

vykvasil ze dna, možná až z nitra zemského,

nádherný rytíř, obludně špinavý a krásný,

ušlechtilost zosobněná a bez hlavy,

jako každý, kdo miluje.

A tento panic života, neznalý jiného

než laskavé a teplé mazlavosti páchnoucího bláta,

co mu vonělo štiplavou zkažeností síry

už od narození, a vlastně ještě dříve,

už od početí blízko nitra Země

za nesnesitelného vedra vzniklého pářením

lávy a podzemních křišťálově čistých vod,

zhmotněním jejichž par byl stvořen,

a šumu shnilého rákosí se s ním loučila domovina,

které si uštípl nepatrný zlomek a zasunul do děravé kapsy,

aby nezapomněl, konečně vykročil prvním, nejistým

Pozvolna proplouval tmou hustou jak dračí krev,

neslyšně, jak Duch Llana Estacada písečnou bouří

a stejně jako on počítal zrnka v těch největších přesýpacích hodinách,

přičemž nastavoval svou tvář v podpaží,

aby se též ošlehala větrem a zážitky, které mu nikdo nevezme

a mohl si vychutnávat tu obtížnou chůzi jen za jejích zvuků,

pokaždé, když došlápl, vystříklo mu bláto do úst s typickým šplouchnutím

a jemu se slastí točila hlava a chtělo se mu zvracet.

Nechme ho jít, kam se mu zachce, ať prožívá svůj bídný osud,

možná ho někde potkáte, páchnoucího tvora s hlavou u pasu,