Kdyby se básník zeptal

Kdyby se básník zeptal

Kdyby se básník zeptal:
co zbylo z anděla?

Duté kosti v křídlech
-dýchej, moc dobře to umíš-

a tuny slepené tíhy,
-vzdychej, moc dobře to umíš-


Ospalky zalepená oční víčka,
-zakřič, moc dobře to umíš-

pot sražený na jahodových rtech.
-líbej, moc dobře to umíš-

Vůně mraků po podzimním dešti,
-šeptej, moc dobře to umíš-

cestičky slz na okenních tabulích.
-pozoruj, moc dobře to umíš-

Malé srdce uprostřed bledého čela.