Neprosíme

Neprosíme

Jak nechutně trapné
je vláčeti se životem,
když degradace
za degradací
pohřbívá veškeré lidství.

Jen to málo, co nás od
zvířat liší
my proměňujeme v hanebnost.
Nebo se snad stydíme
podívat pravdě do očí
a zřít ten nesmazatelný hřích osudu,
že jediný, kdo právo
nespravedlivým být je
jen život sám k sobě?

Plazíce se po výkalech
vlastních pravd, jež
drze odporují míze,
která prostupuje celým tělem,
na miliony kousků ničíme
vše na čem záleží.

- a přitom toho není mnoho -
- a ještě ke všemu to vůbec nebolí -

A občas si zakřičíme o odměnu.

Ne, my neprosíme! (protože dovedeme pouze řvát)

A nikdy prosit nebudeme,
poněvadž jsme zbabělci
a zloději
svých vlastních iluzí,
pro které mohlo mít cenu umírat
tak jako kdysi.

Vzývám cit a rozum zahazuji psům,
ať se z něj zkusí nasytit.

A žaluji, sám nevím komu,
že nenávist je tupá.

Tak trapně tupá.