Démoní Lord Země I. - XIII.

Místo: Tartar - Peklo

Úplně první věcí, kterou Ďábel udělal, když se svými přívrženci opustil Nebe, bylo stvoření Pekla. V jeho odlehlé části pak vybudoval Tartar. Vězení, do kterého po své smrti přišly duše všech hříšných lidí. Chtěl tak Bohu ukázat veškerou lidskou špatnost a dokázat mu, že si dar života nezaslouží.

Boha se při pohledu na miliony duší uvězněných v Tartaru zmocnil nejprve ohromný smutek, ale potom se nad jejich věčným utrpením smiloval a dovolil jim své hříchy vykoupit bolestí. To však Ďábla rozlítilo a na Boží zásah odpověděl tím, že umožnil těm nejhorším z nejhorších získat nový život, jako Nečistí démoni…

Úryvek z Wornixsových pamětí  

***

Peklo tvořilo obrovský počet menších i větších dimenzí. Většinu z nich ovládali jednotliví vládci, ale existovaly i neutrální, jako byl Tartar. Jelikož to bylo místo vzniku všech Nečistých démonů, vládce, který by ho ovládal, mohl snadno získat převahu nad ostatními. Avšak bojovat o něj mezi sebou by Nebeským jedině nahrávalo do karet, proto se všichni vládci shodli na tom, že se Tartar stane neutrálním územím. A tak do něho přicházeli pouze zástupci vládců, kteří tu verbovali pro své pány nově zrozené démony.

Uběhly už čtyři dny od Yerdolova příchodu do Tartaru. S ním přišla i velká část armády Devátého pekelného kruhu, aby tu pátrala po Tarovi. Doposud však nenarazili ani na jedinou stopu toho, že by se tu byť jen objevil. Neúnavně však pokračovali v pátrání. Bloudili v nehostinné pustině, nad kterou dohlíželo nikdy nezapadající slunce, jehož trýznivé paprsky sužovaly statisíce duší. Ty v hmotné podobě bezcílně bloudily krajinou bez jídla a vody. Schopné prožívat muka a utrpení v ohromných bolestech neustále umíraly, jen aby po chvíli opět ožily.

Yerdol už toho měl dost. Neustále přemýšlel o Ditovi a o tom, jak by z něho dostal potřebné odpovědi. Věděl, že v Tartaru Tara nikdy nenajde, ale zpochybňovat rozhodnutí své vládkyně, to mohl rovnou spáchat sebevraždu. Plný vzteku na vlastní bezmocnost udeřil do balvanu vedle sebe a ten se roztříštil na desítky úlomků. Přitom se nechtě dostal do stínu skalního převisu.

„Kruci,“ zaklel, když se ze stínu vynořily desítky pavouků, velcí jako pěst dospělého muže, kteří představovali jeho zhmotněné zlé skutky. Vylezly mu po nohách a kousaly ho všude po těle.

Kadfir počkal až Yerdol zadupe zástup pavouků a trochu se uklidní, potom teprve k němu přistoupil. Necítil se v Tartaru zrovna dvakrát dobře. Při pohledu na duše hříšníků, kteří se pokoušeli zahnat žízeň u kaluže, z níž se najednou vynořilo chapadlo a v té trošce vody je utopilo, mu připomínalo vlastní původ. Kolikrát byl on před svým znovuzrozením takhle zabit? Nebo kolikrát se na něho snesli z oblohy supové s vydloubnutýma očima a rozsápali ho na kusy? A už vůbec netoužil znát odpověď na otázku, kolik let bloudil touto mrtvou krajinou. Chtěl odsud a to, co nejdřív.

„Našli jste něco?“ zeptal se Yerdol, když zašlápl posledního pavouka a vyšel ze stínu zpátky pod spalující paprsky slunce.

Kadfir místo odpovědi mlčel. Nemělo smysl cokoliv říkat.

„Chápu,“ Yerdol se usadil na zbytky balvanu a rozhlédl se po okolí. Skoro by i přísahal, že slyší Ditův posměšný smích: „Vydej rozkazy k návratu,“ rozhodl nakonec. Jako nejvyšší důstojník nemohl dopustit, aby kvůli téhle frašce jiný vládce využil příležitosti a podnikl útok na Devátý pekelný kruh.

Kadfir na něho zmateně pohlédl, ale pak jen kývl na souhlas. Přeci jen byl jeho nadřízený. To Yerdol bude ten, kdo by musel snést případný hněv Tyrael za neuposlechnutí jejích příkazů. I když to nebylo dvakrát jisté. Přeci jenom se z poslů zatím nevrátil ani jediný. Stačilo si to dát dohromady.

Yerdol vstal z balvanu a vydal se na cestu k portálu. Vše ostatní nechal na Kadfirovi. Riskoval hodně, ale tak už to v Pekle chodilo. Každý den mohl být poslední. Jen ti nejsilnější a nejdůvtipnější přežívali!

Těsně před portálem Yerdol uviděl osobu zahalenou v plášti. Bezejmenný. Kdo ví, jak dlouho tu už na něho čekal? Musel se pousmát. Moc dobře věděl, co je zač. Určitě by nepřišel do Tartaru, kdyby nezjistil něco důležitého! Když k němu došel, Bezejmenný se mu uklonil. „Doufám, že máš dobré zprávy.“

Bezejmenný se pod kápí usmíval. Čekal tu na Yerdola už několik hodin. Jako duše se v Pekle vystavoval velkému nebezpečí. To, že přišel i do Tartaru mu mohlo přinést především velké utrpení. Ale tak dlouho trvalo, než se mu konečně naskytla příležitost získat to, po čem tak toužil, že by po Yerdolovi v Tartaru snad i pátral, kdyby to bylo nezbytné. Naštěstí ho znal už docela dobře. Věděl, že dřív nebo později přestane hledat bratra vládkyně. A on měl času dost, celou věčnost. Z pláště vystrčil zhmotněnou ruku, alespoň od Yerdola mohl snáz převzít svou odměnu.

Yerdol chvíli koukal na Bezejmenného napřaženou ruku. Usmál se: „Jsi si nějak jistý cenou svých informací?“

Bezejmenný mlčel.

„Tak povídej, hořím zvědavostí,“ řekl posléze Yerdol nedočkavě.

„Nejdřív má odměna,“ odvětil Bezejmenný nekompromisně.

„Nevěříš mi?!“

„Jsem jen duše, co uzavřela dohodu s démonem,“ odsekl drze Bezejmenný.

Yerdol se zasmál. Ten den, kdy se před ním Bezejmenný zčistajasna objevil a nabídl mu své služby, hodně riskoval. Mohl ho lehce chytit a dát jako dar vládkyni, ale musel uznat, že na něm něco bylo. Strhl si z opasku kožený váček a hodil ho Bezejmennému: „Neboj se, já své slovo držím! Tak, co si zjistil?“

Bezejmenný chytil kožený váček a pak ruku schoval zpátky do bezpečí pláště. ‚Konečně!‘ zaradoval se v duchu. Potom řekl Yerdolovi vše, co zjistil. Nevynechal přitom jediný detail.

Yerdol během poslouchání zatínal ruku v pěst. Byly to opravdu cenné informace. Konečně se zbaví toho Hada! Beze slova zamířil k portálu. Bylo načase začít jednat.

„Obchodovat s vámi bylo potěšením,“ zavolal za Yerdolem Bezejmenný a pak se rozplynul, jak pára nad hrncem. To kdyby se náhodou Yerdol rozhodl od jejich dohody odstoupit.

Bezejmenný se přemístil jen o několik stovek metrů dál od portálu, kde si nejprve zkontroloval svou odměnu. Zelený krystal s uvězněnou duší. S láskou si prohlížel jeho dokonalý tvar a uvnitř pulzující sílu života. Když krystal schoval, vydal se do Devátého pekelného kruhu najít jednu urozenou démonku. Přeci jenom se mu naskýtala možnost uzavřít ještě jeden dobrý obchod. A dva krystaly jsou vždycky lepší, než jeden…